Svátek
Svátek slaví sv. Hugo, slavnost Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční
Neděle Zmrtvýchvstání
Je prázdný hrob, je prázdný hrob! Rouška i ostatní plátna nebyly odmotány, ale ležely tak, jak jimi bylo ovinuto tělo.
Zahradníku, řekni mi, kams ho položil, já si jej vezmu. "Marie!" "Mistře!"
Turínskému plátnu nastává hvězdný čas.
Cožpak nám srdce nehořelo? Musíme utíkat zpátky: Viděli jsem Pána!
I naše ženy viděly Pána!
Je prázdný hrob!
* * * * * * * * * *
Svatý Hugo se narodil v dnešním Poitiers ve druhé polovině 9. století. Vzdělání získal v opatství Sv. Sabina v Poitou. Tam se také stal mnichem a přijal kněžské svěcení. Posléze odešel do kláštera Sv. Petra v Autunu, kde vešel ve známost jako velký reformátor a pečivý organizátor. Navázal na dílo opata Arnulfa a napomohl obnově kláštera Sv. Martina v témž městě. Spolu s blahoslaveným Bernonem se také podílel na reformě kláštera Baume-les-Messieurs a na organizaci tehdy nově založeného kláštera v Cluny.
Hugo byl také velice ctěn jako nesmírně moudrý a prozíravý člověk. Věnoval se stavbám špitálů a ubytoven, působil jako misionář a potíral pohanství, které tehdy ještě v onom kraji nebylo zcela překonáno.
Poslední tři roky svého pozemského života strávil jako poustevník, aby se tak lépe připravil na odchod z tohoto života na věčnost. Smrt jej zastihla již v pokročilém věku kolem roku 930. Ostatky této významné a vynikající osobnosti dob obrody klášterního života desátého století byly roku 1021 uloženy v novém románském kostele v Anzy.
Svátek slaví Marcela
V občanském kalendáři dnes slaví svůj svátek Marcela. Je ženským protějškem jména Marcel (16. ledna). Obě jména jsou římského původu, patří starému rodu Marcellů. Jedná se vlastně o zdrobnělinu jména Marcus, odvozeného od boha války Marse. Základem slova pak je prastaré řecké marnamai – „bojuji“.
