Svátek
Svátek slaví sv. František z Pauly, Květná neděle
Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed.
Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: Ježíš Nazaretský, židovský král. Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš: »Židovský král«, ale: »On tvrdil: Jsem židovský král«.“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem!“
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdělili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne.“ Tak se měl splnit výrok Písma: „Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali.“ Právě tak to vojáci udělali.
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
(Jan 19,16–25)
* * * * * * * * * *
Z dopisu sv. Františka z Pauly spolubratřím:
Náš Pán Ježíš Kristus, odměňující se svrchovanou velkodušností, kéž vám vyplatí mzdu za vaši práci.
Prchejte před zlem, překonávejte nebezpečí. A my i všichni naši bratři, ač jsme nehodní, bez ustání prosíme Boha Otce, jeho Syna Ježíše Krista, ale i Kristovu panenskou Matku Marii, aby vás neopouštěli ve vašem úsilí o zdraví a spásu duše i těla.
Opravdu naléhavě vás vybízím, bratři, prozíravě a pilně pracujte na spáse své duše. Smrt je jistá a život krátký a odvane jako dým.
A tak zaměřte svou mysl na umučení našeho Pána Ježíše Krista. zamiloval si nás tak, že sestoupil z nebe, aby nás vykoupil, a za nás snášel všechna duševní i tělesná trápení a žádnému utrpení se nevyhýbal. Dal nám příklad dokonalé trpělivosti a lásky, takže bychom měli i my být v každém neštěstí trpěliví.
Nenávist a nepřátelství odložte, prozíravě šetřte tvrdými slovy. A když je přece jen vypustíte z úst, neuškodí, když týmiž ústy, která zranila, pronesete něco hojivého. A také si navzájem odpouštějte, abyste si později nepřipomínali křivdy, které jste si vzájemně způsobili. Připomínat křivku znamená totiž další bezpráví a dovršení hněvu, znamená držet se hříchu a nenávidět spravedlnost, znamená mít v ráně střelu zrezivělou a srdce plné jedu, znamená plýtvat silami a mít na duše červa, znamená zmatení v modlitbě a roztržitost při přednášení proseb Bohu, znamená odcizení v lásce a osten vězící v srdci, znamená, že nepravost nikdy neusíná a hřích nikdy nepřestává, znamená každodenní smrt.
Milujte pokoj, nejdražší poklad, po kterém by každý z nás měl co nejvíc toužit. Víte, že naše hříchy popouzejí Boha ke hněvu; nezbývá tedy než činit pokání, aby nás Bůh milosrdně ušetřil. Co před lidmi utajíme, před Bohem zůstává zjevné; obraťte se tedy s upřímným srdcem. Žijte tak, abyste na sebe soustředili požehnání Páně, a pokoj Boha, našeho Otce, ať je vždycky s vámi.
(zdroj: dc-vranov.katolik.cz)
Svátek slaví Erika
Pěkným, ale u nás málo obvyklým jménem je Erika. Je ženskou obdobou jména Erich či Erik (26. října), které prý vzniklo ze staroislandského Eiríkur, což znamenalo „vážený vládce“. Erika proto může klidně také být „váženou vládkyní“.
