Svátek
Svátek slaví sv. Inocenc, Zelený čtvrtek
Den, kdy byli spolu. Den, kdy se nespěchá. Den odpočinku. Večer, kdy nechodí zástupy naslouchat nebo žádat o uzdravení.
Den povídání o kdečem.
Den odchodu Jidášova.
Den pokory s mytím nohou.
Den lámání chleba. Svátost Eucharistie, svátost kněžství.
***
Noc bolesti a krvavého potu.
Noc výslechu a bití.
Noc strachu a zoufalství.
******************************************
sv. Inocenc
V dnešním „údolí Sv. Innocentia“, nedaleko od Tortony v Piemontu, stála na počátku 4. století řada venkovských sídel vznešených římských rodin. Jedna z nich patřila senátorskému rodu Quintiů, věrných a přesvědčených křesťanů. Ti díky svému výsadnímu postavení mohli poskytnout ve svém sídle útočiště pronásledovaným křesťanům.
Přesto však za Diocletianova pronásledování neuchránilo Quintie ani jejich postavení, ani přátelské vztahy s představiteli státu. Jeden z nich, jménem Innocentius, byl zatčen a uvězněn, rodový majetek byl zkonfiskován. Ve vězení se Innocentius setkal s biskupem Iulianem a jáhnem Malliodorem. Iulianus byl popraven, Malliodorus se s Innocetiem dočkali propuštění po vydání milánského ediktu.
Malliodorus se stal místo popraveného Iuliana biskupem a Innocentius se vydal do Říma, aby tam vyjednal s císařem vrácení zabaveného majetku. Zde se setkal s papežem Silvestrem, který jej vysvětil na jáhna a pověřil jej prací v římské diecézi, která – a s ní celá církev – se vzpamatovávala z pronásledování.
24. září 325 byl Innocentius v Římě vysvěcen na biskupa samotným papežem a poslán do své rodné Tortony. Tam se zřekl svého rodinného majetku ve prospěch své diecéze a začal požehnaně působit mezi křesťany i mezi pohany. Hlásal evangelium, organizoval diecézi a dával stavět chrámy – zvláště novou baziliku zasvěcenou mučedníkům Sixtovi a Vavřincovi. Zde také nalezl svůj poslední odpočinek; zemřel 17. dubna 353, po osmadvaceti letech biskupské služby.
Svátek slaví Rudolf
Rudolf, který má dnes svátek v občanském kalendáři, má ve světě mnoho podob. U nás známe vedle Rudolfa, ještě Rudyho, Rudíka či Rudýna. Angličané mají Rodolpha a Ralpha, ve Francii mu říkají Rodolphe a Raul, Italové a Španělé zase Rodolfo. Původní podoba starogermánského jména zněla Hruodolf nebo také Rúdolf, což značilo „slavný vlk“. Toto jméno nosilo a nosí mnoho lidí a je stále velmi oblíbené.
