Svátek
Svátek slaví sv. Heribert
Svatý Heribert se narodil v německém Wormsu kolem roku 970, získal vzdělání v klášteře v Gorze a v katedrální škole svého rodného města. Před vysvěcením na kněze zastával úřad kancléře pro Itálii na dvoře nezletilého císaře Otty III. Roku 995 byl vysvěcen na kněze a stal se proboštem při wormské katedrále. Již čtyři roky nato byl jmenován kolínským arcibiskupem.
Již jako arcibiskup doprovázel mladičkého císaře do Itálie, byl jeho společníkem na útěku před římským povstáním a stál u jeho úmrtního lůžka v italském Vitterbu. Císařovy ostatky pak doprovodil do německých zemí. Od té doby se již nechtěl zabývat politickými otázkami a napřel všechny své síly ve prospěch svého poslání jakožto biskupa. Zvláště se věnoval chudým – věděl velmi dobře o všech potřebných lidech, jimž mohl poskytnout a také poskytoval účinnou pomoc. Postupně navštívil všechna města a všechny kraje své arcidiecéze.
Již za Heribertova života se hovořilo o četných zázracích, na nichž měl svůj podíl – uzdravil svého kaplana z vážné nemoci, vrátil zrak slepé ženě a svými modlitbami odvrátil od Kolína mor – o tom byli přesvědčeni všichni Kolíňané. Také po smrti byl vzýván jako přímluvce za morových epidemií. Zemřel v Kolíně 16. března 1021 a byl pohřben v klášteře v Deutz, který sám založil. Jako světce jej lidé uctívali zcela spontánně. Římské martyrologium o něm píše: „Byl světlem pro kněžstvo i pro lid tím, že uváděl do života ctnosti, o nichž kázal.“
Svátek slaví Elena, Herbert
Dnešní oslavenkyně Elena je jednou z podob jména Helena. V tomto případě se jedná o rusko-bulharskou variantu. Jméno Helena má své základy v řeckém slově heléné. Doslova to znamená „pochodeň z hořícího rákosí“. Dá se tedy přeneseně říci, že Helena je světlem v temnotách, a totéž lze přenést i na Elenu.
Herbert nebo také Heribert pochází ze staroněmeckého jména Hariberath a znamená něco jako „skvělý voják“.
