Svátek
Svátek slaví sv. Longin
Tradice dává jméno Longinus dvěma postavám spojeným s Kristovým ukřižováním. Na západě bývá ztotožňován s vojákem, který Kristu probodl bok kopím. Na východě je obvykle jako Longinus jmenován setník, který vyznal Kristovo božství a pak hlídal jeho hrob.
Podle obou tradic se jedná o římského vojáka, který se obrátil na základě událostí Velkého pátku a Zmrtvýchvstání. Od samotných apoštolů byl vyučen ve víře a pokřtěn, odešel z armády a věnoval se hlásání evangelia v kappadocké Caesareji. Působil zvláště mezi svými soukmenovci, tedy pohany římského původu. V Caesareji byl také – jakožto Říman – popraven stětím.
»Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“«
(Mk 15,34–39)
»Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal.
Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.
Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma: „Ani kost mu nebude zlomena.“ A na jiném místě v Písmu se říká: „Budou hledět na toho, kterého probodli.“«
(Jan 19,28–37)
Svátek slaví Ida
Toto jméno má germánský základ id, což znamená „čin“, nebo je základem slovo itis, „žena“. Také se může jednat o zkrácené formy jmen staroskandinávské bohyně mládí a jara Idaberga, Alida či Iduna.
