Svátek
Svátek slaví sv. Matylda
Matylda se narodila kolem roku 895 v saském Engernu v rodině vestálkého hraběte Teodorika. Byla dána na vychování do kláštera v Herfordu, kde byla abatyší její teta. Tam Matylda vyrostla ve vzdělanou a zbožnou mladou dámu. Vdala se za dědice saského vévodství Jindřicha (pro zálibu v sokolnictví nazývaného Ptáčník). V jejich šťastném manželství se narodilo pět dětí. Oto, Jindřich, Bruno (budoucí arcibiskup kolínský a světec), Gerburga a Edwiga. Matyldin manžel Jindřich, který se stal saským vévodou a později i německým králem, svěřoval své ženě a jejím modlitbám všechno své jednání na poli válečném i politickém.
Roku 936 král Jindřich zemřel a mezi jeho syny se rozpoutal spor o nástupce. Matylda nejprve stranila Jindřichovi, ale když byl Oto korunován v Římě na císaře, byla to právě Matylda, která zprostředkovala smíření mezi svými syny.
Matylda věnovala veškerý svůj čas modlitbě a péči o chudé. Její syn Oto ji dokonce obvinil, že v almužnách rozdává korunní poklad. Matylda nechtěla podněcovat nové rodinné spory a odešla do kláštera v Nordhausenu, kde se nadále věnovala chudým a potřebným. Pravděpodobně při péči o nemocné sama onemocněla a koncem roku 967 odešla na poslední dny svého života do Quedlinburgu, kde byl pohřben její manžel a kde také sama Matylda 14. března 968 zemřela. Její ostatky byly uloženy vedle manželových. Místo jejího posledního odpočinku se záhy stalo poutním místem, úcta k ní je stále živá, zvláště v diecézích Paderborn, Fulda a Mnichov.
Svátek slaví Rút, Matylda
Dnes se v občanském kalendáři dělí o svátek Rút a Matylda. Jméno Matylda je staroněmeckého původu. Jeho první složku tvoří výraz maht („moc“ nebo „síla“) a druhá část hildi značí „boj“. Z takové Matyldy jde tedy opravdu strach. Poměrně hrubé jméno prodělalo během staletí mnoho proměn. U nás dopělo až k Tyldě a Hildě a přes starofrancouzskou Mahaut vznikla tajemná anglická Maud.
