Svátek
Svátek slaví sv. Roman
První kontakty východního mnišství s latinským světem zprostředkoval sv. Athanasius v dobách svého vyhnanství. Od čtvrtého století se pak objevovaly pokusy napodobit tuto spiritualitu i na křesťanském západě.
První klášter v Galii (tedy na území dnešní Francie) založil roku 371 sv. Martin z Tours. V následujících letech pak klášterní život vzkvétal v dalších galských městech. V jednom z nich, v Ainay u Lyonu, žil na počárku 5. století dnešní světec – sv. Romanus, narozený roku 390.
Romanus zatoužil žít přísnějším a skromnějším životem, než mu poskytovala řehole v jeho domovském klášteře. Se svolením svého opata tedy odešel do neobydlených krajin na úpatí pohoří Jura. Po několika letech se k němu přidal jeho bratr Lupicinus, tehdy čerstvě ovdovělý, a s ním několik dalších mužů.
Romanus a Lupicinus se rozhodli poskytnout nově příchozím dostatečné podmínky pro život a vybudovali pro ně klášter v Condatu. Záhy poté se počet následovníků rozmnožil natolik, že mohl vzniknout druhý klášter v Leuconne. Když se ke společenství chtěla připojit i jejich sestra, vznikl ženský klášter v La Beaume.
Bratři se o správu klášterů dělili rovným dílem bez hádek a sporů; když však bylo třeba, aby si komunita vybrala jednoho hlavního představeného, byl zvolen opatem právě Romanus. Několik let působil jako velice chápavý, laskavý a vůbec otcovský opat, než odešel definitivně do samoty u Condatu. Tam také zemřel roku 463.
