Svátek
Svátek slaví sv. Severin
Na počátku 5. století byla Západořímská říše zaplavena germánskými nájezdníky – Vizigóty, Ostrogóty, Vandaly, Suévy, Burgundy, Alemany, Franky… Ve všeobecném rozkladu zůstala jako jediný pevný bod a naděje na přežití autorita křesťanství. Do této situace se přibližně roku 410 narodil vznešené římské rodině syn Severinus.
Po několika letech strávených na východě odešel Severinus roku 454 do Podunají, na pomezí provincií Pannonia a Noricum, tedy do dnešního Rakouska a Maďarska. Zde zakládal kláštery jako útočiště pro potřebné i jako ohniska pro christianizaci barbarských kmenů.
Svatému Severinovi bylo zřejmé, že nástup mladých barbarských národů je nezadržitelný a že unavená, upadající římská společnost potřebuje tento příliv nové síly. Proto usiloval o to, aby otevřel srdce barbarů přijetí evangelia, a to pokud možno dříve, než dojde k jejich přímému kontaktu s římským obyvatelstvem. Věnoval se misijní činnosti, pomáhal potřebným a stýkal se s barbarskými předáky i obyčejnými lidmi.
Ačkoli jej germánští králové, vojevůdci i prostí lidé ctili a milovali, žil Severinus prostým a chudým životem, naprosto nezávislým na hmotných statcích. Nosil tytéž šaty v létě i zimě, spával na holé zemi a v postní době byl živ jen o chlebu a o vodě. Takto dožil zbytek svých dní; zemřel 8. ledna 482. Jeho ostatky byly přeneseny do Frattamaggiore u Neapole.
Svátek slaví Čestmír
Dnes nezapomeňte popřát všem Čestmírům. Toto jméno je pochopitelně staročeského původu a nosí jej člověk „ctící mír“ a je vůbec velice mírumilovný. Zvláštní je, že dnešní den byl ve starém Římě zasvěcen Iustitii, tamní bohyni spravedlnosti. Obdoby jména Čestmír se nacházejí i ve starší srbštině a bulharštině.
