Svátek
Svátek slaví sv. Karel Boromejský
Karel Boromejský (Carlo Borromeo), potomek nepříliš starého hraběcího rodu, byl obdařen vlastnostmi, jimiž se vyznačují velikáni historie: pevným charakterem i pevnou vůlí, jasným pohledem na realitu, nezkaleným iluzemi, neúprosnou odhodlaností k uskutečnění věcí, které považoval za správné – tedy dary, které v oněch dobách mocenskopolitické zvůle a politováníhodného úpadku víry a mravů slibovaly mladému muži snadný přístup k významné světské kariéře. K nim se však jako povinnost, jejíž splnění nebylo právě příznivě ovlivněno Karlovou povahou, družila ona vlastnost, kterou si vepsal do svého znaku: humilitas – poníženost, laskavost, mírnost, pokora.
Karel se po celý život – s Boží milostí a s železnou vůlí – jako student, jako vlivný papežův synovec, jako kardinál státní sekretář, a především jako nejprve obávaný a později milovaný arcibiskup milánský snažil propojovat a stále vzájemně smiřovat obě kvality – „moc“ a „pokoru“. Tak se stal světcem vnitrocírkevní reformy, který jednak velkým dílem přispěl k uskutečnění tridentského koncilu, ale především ve své rozlehlé arcidiecézi zajistil jeho realizaci v praxi. I jemu církev vděčí za to, že po jedné z temných chvil své dlouhé historie opět mohla přesvědčivě zazářit její velikost a čistota.
S osobností svatého Karla Boromejského (1538–1584) jste se v našem vysílání mohli setkávat ve Čtení na pokračování z knihy Dörthe Ulmer-Stichelové jménem Moc a pokora.
Svátek slaví Karel
Základem jména je germánské obecné jméno karlaz a staroněmecké kar(a)l s významem „muž“ nebo „chlap“. Když se ovšem franští majordomové tohoto jména pozvolna zmocňovali franského trůnu a Karlem Velikým vytvořili obrovskou říši, rozšířilo se toto jméno i za hranice ve významu „panovník“. A tak vznikl náš „král“, polský król, jihoslovanský kralj i maďarský király. Toto jméno patří u nás stále mezi nejoblíbenější.
