Svátek

Zobrazit všechny svátky

Svátek slaví sv. Bruno

Svatý Bruno se narodil v Kolíně nad Rýnem kolem roku 1030. Zde vystudoval, stal se knězem a představeným katedrální školy. Znechucen tahanicemi a simonií ve sporu o arcibiskupský úřad odešel roku 1083 do samoty.

S dalšími šesti muži založil Bruno komunitu nedaleko Grenoble v lokalitě zvané Chartreuse. Její latinský název – Cartusia – dal jméno i novému řádu – kartuziánům. Roku 1089 byl Bruno povolán do Říma, po dvou letech založil dva další kláštery v italské Kalábrii, Santa Maria dell'Eremo a San Stefano di Bosco. V posledně jmenovaném také 6. října 1101 zemřel.

Kartuziáni patří k nejpřísnějším řádům; jejich společenství lze popsat jako komunitu poustevníků řídících se řeholí svatého Benedikta. Jednotliví mniši tráví většinu dne v celách – při modlitbě i práci. Scházejí se jen k bohoslužbě a o nedělích a svátcích ke společnému jídlu. V kartuziánských kláštěrech také panuje mlčení. Tento přísný řád žije v podstatě stále stejným způsobem od svého založení až dodnes – papež Inocenc XI. o něm řekl: „Cartusia numquam reformata, quia numquam deformata.“ (Kartouza se nikdy nereformovala, protože se nikdy nedeformovala.)

»Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl.
Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl.
Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl.
Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.«

(1 Král 19,11–13)

O životě v kartuziánském klášteře natočil německý režisér Philip Gröning film s příznačným názvem Grosse Stille (Velké ticho).



Svátek slaví Hanuš

V občanském kalendáři má dnes svátek Hanuš. Toto dnes ryze česky znící jméno má základ v německém jméně Hannes, které povstalo z Johannes, což je náš Jan. Jméno Hanuš nosil slavný mistr hodinář a domnělý tvůrce staroslavného orloje pražského. Žil zřejmě na sklonku 15. století a o jeho životě toho mnoho nevíme. Orloj však máme velice pěkný, a to je asi nejdůležitější.

zdroj: Po kom se jmenujeme; LIBRI 2000,2001