Svátek
Svátek slaví sv. Hedvika, sv. Markéta Maria Alacoque
Svatá Hedvika se narodila roku 1174 v Horním Bavorsku. Sňatkem s vévodou Jindřichem I. se tala slezskou vévodkyní. Její vznešené postavení jí však nebránilo žít život hluboké víry a svou zbožnost realizovat v nejrůznějších způsobech lásky k těm nejposlednějším a v naprostém odevzdání se službě druhým lidem. V různých rodinných třenicích, zvláště ve sporech svých dvou synů, vždy prokazovala pokoru, moudrost a hlubokou touhu po pokoji a míru. Stejně tak jednala i ve veřejném životě na vévodském dvoře a v diplomacii. Když její manžel padl do zajetí, podařilo se jí pro něho získat svobodu. Přijala za své úsilí o zlepšení podmínek ve věznicích a značnou část svého majetku věnovala chudým.
Roku 1238 zemřel její muž a jen o tři roky později padl její nejstarší syn Jindřich II. v boji proti Tatarům. Po synově smrti se Hedvika uchýlila do třebnického kláštera, který sama založila. Tato vévodkyně-kajícnice, věrná manželka a trpící matka, spravedlivá a dobrotivá panovnice zemřela roku 1243 a záhy byla uctívána jako světice v německých i slovanských zemích. S našimi zeměmi ji spojuje to, že je patronkou Ostravsko-opavské diecéze. Krom toho v třebnickém klášteře, jejž založila, byla vychovávána svatá Anežka Přemyslovna.
Svatá Markéta Alacoque se narodila 22. července 1647 v burgundské vesnici Lauthecouru. Její dětství a mládí nebylo jednoduché – proti vůli svých rodičů si musela prosadit svou touhu vstoupit do kongregace sester Navštívení Panny Marie, což se jí ve 24 letech podařilo. Markéta – řeholním jménem Marie – zde strávila zbylých dvacet let svého života až do své smrti 17. října 1690. Celou tuto dobu nabízela sebe samu jako »oběť Ježíšovu Srdci«.
V klášteře v Paray-le Monial se jí také dostalo několik zjevení samotného Krista. Na jejich základě začala prosazovat úctu k Nejsvětějšímu Srdci a zvláštní charakter prvních pátků v měsíci. Setkala se s nepochopením svých spolusester i nelibostí představených. I duchovní vůdci ji pokládali za exaltovanou vizionářku s přebujelou fantazií. Naštěstí se setkala s chápavým zpovědníkem, jezuitským knězem sv. Claudem de la Colombièrem. Právě on ji přiměl, aby obsah svých vidění formulovala v autobiografických spisech.
Někteří lidé se mohou dívat na „první pátky v měsíci“ skrz prsty. Ale lze pohrdat výzvou k pravidelné svátosti smíření, slavení eucharistie a intenzivnímu duchovnímu životu?
Svátek slaví Havel
Ač se to na první pohled nezdá, je toto jméno latinského původu. Znělo Galus a znamenalo tedy „obyvatel Galie“. Dnes se toto jméno u nás objevuje jenom zřídka a více se používá jako příjmení.
