Velikonoční liturgie a výtvarné umění v Arcidiecézním muzeu Olomouc
Jak probíhala ve středověku velikonoční bohoslužba a jakou roli v ní zastávala výtvarná díla? Na tyto otázky odpovídá a prostřednictvím celé řady uměleckých příkladů je od 20. dubna 2011 ilustruje výstava Victimae Paschali laudes v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Jejím ústředním exponátem je přitom nedávno zrestaurovaná gotická socha Krista z kaple sv. Jiří v Litovli.
Muzeum touto výstavou současně pokračuje v sérii restaurátorských projektů, za které získalo v roce 2009 památkářského Oskara – Cenu Europa Nostra.
Pořadatelé si v názvu výstavy Victimae paschali laudes (Velikonoční oběti chvála) vypůjčili úvodní slova velikonoční liturgické sekvence zpívané k oslavě Kristovy oběti na kříži a jeho Zmrtvýchvstání. "Důvod je jednoduchý, ústředním motivem naší výstavy, kterou zahajujeme večer před velikonočními svátky, je významový střed křesťanského liturgického roku – Kristovo velikonoční tajemství. Biblický příběh pašijí počínaje Kristovým vjezdem do Jeruzaléma, přes jeho spasitelskou oběť na Kříži, až po Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení prezentujeme s ohledem na liturgické texty a na konkrétní historickou podobu velikonočních obřadů období středověku," vysvětlila kurátorka Helena Zápalková.
Hlavním exponátem je podle ní unikátní pozdně gotická socha Krista pocházející z nedávno opravené kaple sv. Jiří v Litovli, která patří mezi vzácně dochované příklady středověkých uměleckých děl používaných během sváteční liturgie. "Restaurátorským zásahem odkryté původní ramenní klouby sochy Krista umožňovaly její využití jednak v podobě Ukřižovaného a jednak jako Krista ležícího v hrobě. Na Velký pátek byla socha snímána s kříže, přenesena a složena do Božího hrobu a byla jí zvláštní formou vzdávána úcta," popsala liturgickou funkci dřevěné sochy ze 16. století Zápalková.
Historický příběh tohoto uměleckého díla a jeho aktuální restaurátorská obnova se podle ní staly příležitostí k širšímu uchopení tématu zapojení výtvarného umění do velikonoční liturgie. Na výstavě tak sochu ukřižovaného Krista z Litovle doplňují další díla, u kterých lze předpokládat jejich aktivní roli v rámci bohoslužby, i díla spojená s velikonočním tajemstvím svým námětem. "Naším cílem je představení konkrétních středověkých uměleckých děl s ohledem na jejich funkci a místo v průběhu bohoslužebných obřadů křesťanských Velikonoc. Mezi nejzajímavější exponáty výstavy patří například socha Krista na oslíku z Netolic využívaná při procesí na Květnou neděli, Pasionál Jana Kalivody ilustrující toto procesí konané přímo 
před olomouckou katedrálou sv. Václava, Monstrance z Hnanic, která se částí své bohaté figurální výzdoby přímo váže k velikonočním svátkům nebo socha Vítězného Krista z Mohelnice, stavěná na oltář při liturgické inscenaci Kristova Zmrtvýchvstání. Pro přiblížení sledu velikonočních svátků jsme tato díla na výstavě doplnili také kontinuálním příběhem Kristových pašijí zobrazených na lidových podmalbách na skle. Věříme, že umožníme divákům vytvořit si představu středověké velikonoční liturgie, v níž hrála vystavená umělecká díla tak specifickou roli," přiblížila koncepci kurátorka a upozornila, že s tématem výstavy souzní i samotný prostor instalace, tedy křížová chodba při katedrále sv. Václava s přilehlou kaplí sv. Jana Křtitele, fresková výzdoba i několik děl, jež jsou součástí stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc.
Tématu se podrobně věnuje rovněž doprovodná publikace k výstavě, která přináší vedle umělecko historické analýzy litovelské sochy Krista a dokumentace procesu jejího náročného restaurování také obecnější stati zabývající se rolí výtvarných děl ve sváteční liturgii, typologií a funkcí devočního (posvátného) obrazu i zobrazováním pašijových témat ve výtvarném umění v období středověku.
Restaurátorské výstavy pořádá Muzeum umění Olomouc již od roku 2004. Jejich cílem není jen přiblížit náročné postupy restaurátorů, ale prostřednictvím výstavy, doprovodné publikace i dokumentárních filmů důsledně představit samotná umělecká díla, která patří k tomu nejhodnotnějšímu z fondu starého umění na Moravě. Litovelský Kristus je v pořadí sedmou takto prezentovanou památkou, předcházely mu výstavy zaměřené na restaurování například kočáru biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu, monstrance Zlaté slunce Moravy nebo sochy Ukřižovaného ze Zašové. V roce 2009 dokonce olomoucké muzeum za své úsilí získalo nejvýznamnější mezinárodní ocenění v oblasti památkové péče – Cenu Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra, která bývá nazývána památkářským Oskarem.
(tisková zpráva Muzea umění Olomouc)
