Myšlenka na den
Kdo by to dokázal? Neustále se modlit. To přece není možné. Když jsem poprvé četla v bibli tento pokyn, bouřila jsem se, protože jsem si neuměla představit, jak člověk mohl normálně žít, a přitom by pořád mlel pantem nějaké modlitby.
Pak mi někdo řekl, že modlitba je jako rozhovor. Neměla bych pořád jen mluvit. Měla bych také nějaký čas věnovat naslouchání. To už se mi líbilo víc. Jenže mě mátlo, že většinou v tom čase, kdy mlčím, nic neslyším. Co to je pak za rozhovor? Naštěstí se mi dostala do rukou knížka, kde autor nazval čas modlitby časem setkání. Mohu se přece s někým setkat, mít z toho hluboký zážitek, ale moc u toho nemluvit. Myslela jsem, že tím to mám vyřešené. Jen jsem si nebyla jistá, jak to může souviset s tou neustálou nepřetržitou modlitbou. Setkání je setkáním, protože začíná a končí, ne? Ach, tyhle teologické složitosti!
Řekla jsem si, že prostě nemohu být hned ve všem dokonalá a přestala jsem to řešit. Jedině, že jsem se cítila lehce provinile, když přišla řeč na neustálou modlitbu. Díky tomu jsem si o sobě stále myslela, že se nemodlím dost. Protože dost by znamenalo neustále. Přiznávám, že jsem ovšem neznala nikoho z žijících lidí, který by byl v otázce modlitebního života už dokonalým. Časem jsem přečetla mnoho knih, vyslechla mnoho různých kázání a prožila spoustu osobních lekcí přímo od Boha. Naučila jsem se obracet své srdce k němu. Stále podvědomě naslouchám a ztišuju se uvnitř, abych neminula nějaký pokyn nebo varování. Boží názor mě zajímá. V naší tiché vnitřní komunikaci si čím dál víc rozumíme. Opravdu to nezvládám dokonale, ale je to už mnohem lepší. Jednou to bude neustále, tomu věřím.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
