Bůh a člověk aneb Proč se máme rádi?

Vánoce můžeme slavit díky tomu, že se Bůh chtěl stát člověkem. Je to pro nás velkým zdrojem radosti, protože se narodil ten, který nás také vykoupil a zasloužil nám nebe. Pro člověka je to natolik dobrá zpráva, že už méně uvažujeme nad tím, zda to byl jediný motiv, který rozhodl o Božím vtělení. Z pohledu člověka je to více než dost. Z toho Božího to bude asi málo. Ze země Eden vyhnalo člověka přitakání tzv. titánské touze, touze být jako Bůh, rozhodovat o tom, co je dobré a co je zlé. Kus titánské touhy si v sobě nese každý z nás. O to nepochopitelnější je, že Bůh se rozhodl pokořit a stal se jedním z nás. Nekonečný a nesmrtelný přijal tělo se všemi omezeními včetně smrtelnosti. Ježíš se narodil v době, kdy lidstvo ovládalo nepřátelství člověka vůči Bohu. Ježíš byl ještě v Mariině lůně a Herodes usiloval o Jeho život. Vyvrcholením lidské nenávisti vůči Bohu byla Ježíšova smrt na kříži. Paradoxně se vítězem stal „poražený“. Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých, naše nepřátelství vzalo za své. Dřevěná kolébka v Betlémě je příslibem dřeva kříže na Golgotě. Naše vánoční radost pramení z Ježíšovy věrnosti Otci a je nekonečně inspirativní.

Za 5 pět – publicistických 45 minut přináší každou sobotu od 16.55 blízká setkání s výjimečnými hosty a rozhovory na relevantní a aktuální témata, která často mohou být vnímána jako morálně problematická nebo zatížená stereotypy. Pořad vychází vstříc náročnému a kritickému posluchači, čerpá přitom z kompetencí zkušené autorské dvojice jako dramaturgů a průvodců pořadem – Hany Scharffové a Petra Viziny.