Myšlenka na den
ČAS
Čas nás provází stále, žijeme v něm. Někdy říkáme, že ho máme málo, někdy nám chybí, někdy nevíme, co s ním, a někdy zas čekáme, až přijde ten správný čas.
Co je vlastně čas? Jaký je jeho smysl?
Wikipedie nám říká, že čas je jednou ze základních fyzikálních veličin našeho světa. Označuje dobu, která uplyne mezi dvěma okamžiky. Tedy v našem životě vymezuje dobu od početí do okamžiku smrti.
Proč vlastně žijeme v čase? Proč nám, Bože, stvoříš nesmrtelnou duši a pošleš nás do času? Co je náš úkol? Nebo nás chceš zkoušet?
Myslím, že ne. Myslím, že nás nekonečně a bezvýhradně miluješ, a proto nám dáváš plnou svobodu, abychom se v běhu času mohli stávat Tvým obrazem, ke kterému jsme byli stvořeni, anebo taky ne. Nenutíš nás, ale v každém okamžiku jsi s námi, a pokud sami chceme, ukazuješ nám cestu, jak od sobeckého „já“ přejít k radostnému „my“ a nakonec k pokojnému a vděčnému „TY“. Myslím, že být Tvým obrazem znamená svobodně se rozhodnout pro odpuštění, jako se i modlíme: „…odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“(Mt 6,12) Ale znamená to rozhodnout se odpouštět svobodně, plně a všem, protože všechno se vším souvisí. Znamená to odpustit Adamovi a Evě, odpustit všem našim předkům a celým lidským dějinám, odpustit minulosti, přítomnosti i budoucnosti tohoto světa a odpustit sám sobě. Vymezený čas našeho života stále běží a my ho můžeme naplňovat každý den svobodným rozhodnutím odpouštět.
To je možná smyslem času, který spravedlivě odtikává vteřinu po vteřině a spěje ke konci našeho života i tohoto světa, ať chceme nebo ne. Nedá se nijak a nikdy zastavit.
Ačkoliv myslím, že jednou se přece jen zastavil, a to v okamžiku, kdy z Golgoty zaznělo: „Dokonáno je!“ (J 19,30)
Pak se ale hned rozběhl ve svém nezměnitelném rytmu, aby mohlo nastat nedělní ráno třetího dne, a aby vzkříšený Ježíš navždy spojil čas s věčností Svobody a Odpuštění.
Anna Peková, farnice z farnosti Zábřeh
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
