Myšlenka na den

Já na to přišel. Dostal jsem právě mystickou slinu a vidím to všecko úplně jasně: svět je sál s naleštěnými parketami, Otec Strauss, Syn Ženich a Duch Svatý vídeňský valčík. A my jsme ta nevěsta, co jí srdce tluče až kdesi v krku a samou hrůzou se jí potí ruce, protože má pocit, že to neumí a že je k hudbě hluchá jak peň a má trochu strach se nechat vést. A že plesové šaty má celé pomačkané a střevíce ušpiněné a mejkap rozmazaný a že není vůbec krásná a že se ztrapní přede všemi a že pak uteče a rozbrečí se na pokoji a Ženich ji pak už nikdy nebude chtít vidět.

Jenže. Když Ženich vstane a projde před zraky všech sálem až k ní, elegantně se ukloní a nabídne jí svou dlaň, pak ona už nevidí nic, než ty jeho oči. Bože, ty jeho oči! Každá je krásná, když se dívá On. Protože jen On se dívá správně.

A pak už není sál ani strach, jen hudba a let a ty jeho oči. Bože, ty jeho oči! Otec je Strauss, Duch vídeňský valčík a Syn Taneční mistr a Ženich. A ten – řeknu vám, lidičky – naučí i kozu tančit.

(psáno pro Katolický týdeník)

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.