Myšlenka na den
Františkovi už bylo přes osmdesát. Byl to miloučký starý pán. Jeho vybledlé modré oči zářily laskavostí a jiskřily humorem. Velmi snadno se s ním povídalo, protože tak trpělivě naslouchal, jako by mu patřil všechen čas světa. Když se rozvyprávěl sám, jeho posluchači se s ním ocitali v minulosti tak dávné, že se až zdála jako historická literatura. V příbězích s většinou komickou pointou ožívali jeho dávní stateční a vtipní kamarádi a dívky, krásné až to bralo dech. Jasně, že si vymýšlel, ale tak hezky se to poslouchalo.
Pak začal jakoby vadnout. Vypadal unaveně a utrápeně. Ptaly jsme se ho s jeho vnučkou, co by ho potěšilo, čím bychom mu mohly udělat radost. Dlouze přemýšlel a pak řekl: „Musím ještě vidět Tondu.“ Samozřejmě jsme věděly, o kom mluví. Tonda byl jednou z nejčastějších hlavních postav všelijakých těch jeho bláznivých hrdinských historek z mládí. Trochu nás překvapilo, že je to skutečný člověk a že dokonce ještě možná žije. Ukázalo se, že dědeček František má jeho adresu a také telefonní číslo. Zajet do nedalekého městečka nebylo nic neuskutečnitelného. „Já tě tam, dědo, zavezu,“ prohlásila jeho vnučka. „Jenom mu, prosím, zavolej, aby tě čekal.“ Souhlasil přímo nadšeně. Čekaly jsme, že nám své přání nějak vysvětlí, že hodí k dobru nějakou peprnou historku, ale těšily jsme se marně. Františkovi se nechtělo vyprávět. Byl unavený.
Návštěva byla dohodnuta na pátek. Nakonec ji dohodla také Františkova vnučka. „Děda prý už hůř slyší a nemusel by dobře rozumět,“ vysvětlovala mi, „ten jeho kamarád na tom bude podobně, protože telefon vzala jeho dcera. Domluvily jsme se snadno. Čekají nás na čaj o páté. Bude to jako audience,“ smála se.
Pár dní po návštěvě jsem Františka neviděla. Když jsem se za ním zastavila, užasla jsem, jak křehce vypadá, působil jako úplný věchýtek. Ale jeho oči zářily stejně jasně jako dřív. „Tak co Tonda?“ zajímalo mě hned. „Jo, děvče, moc se mi ulevilo,“ přiznával František. Vyprávěl mi pak příběh o přátelství, nedorozumění, jak to mezi přáteli také bývá, možné zradě a dlouhých letech odmlčení. „Všechno jsme si řekli. Odpustili jsme si. Asi se už na téhle straně života neuvidíme. Ale už se na něj těším, na kluka ušatého.“ Do týdne byl František na druhé straně života.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
