Myšlenka na den
„Nebudete-li činit pokání, všichni též zahynete.“ Toto výhrůžně vypadající biblické prohlášení ve mně vždycky vzbuzovalo tísnivé pocity. Mívala jsem dojem, že ono činění pokání má něco společného s vyznáváním hříchů, jejich okázalým litováním, prosbou o odpuštění a demonstrativní snahou se jich dále nedopouštět, která je samozřejmě marná, a tak je to pořád stejně dokola. Neviděla jsem v tom valného smyslu, ale když je napsáno, že bych mohla zahynout, tak jsem to dělala. Teprve když jsem přijala definici slova pokání jako změnu smýšlení, začalo mi to dávat smysl.
Některých svých hříchů jsem nebyla schopna se zbavit, dokud jsem nezačala přemýšlet jinak. Ochota změnit své přemýšlení o nějakém tématu se mi stala klíčem k jinému životu. Neznamená to samozřejmě například vyměnit jednu konspirační teorii za jinou, ale hledat, co si myslí Bůh. Musím přiznat, že některé své myšlenkové koncepty a navyklá schémata myšlení jsem opouštěla těžce a trvalo mi to dlouho. S některými bojuju ještě pořád, některé myšlenkové hradby se mi možná nepovede zbořit nikdy. Nevadí. Co zvládnu, to zvládnu. Důležitá je ochota ke změně. Otevřenost k jiným pohledům.
Co mi dalo hodně zabrat? Myslím, že jsem dlouho trčela v obranných mechanismech. Když mi někdo něco vytkl, vyletěla jsem v obraně a hádala se o svou pravdu, aniž bych uvážila, jestli na výtce nemůže být něco pravdy. Když se ke mně někdo zachoval nespravedlivě, šla jsem se bít. Přece si nemohu nechat líbit, aby se mnou někdo takto jednal! Ale Bůh mě něžně upozorňoval na to, že zbytečně ztrácím sílu v bitvách, které za to nestojí. Podle jeho názoru jsem svou obranu měla nechat na něm. Nechtělo se mi do toho, jenže po přečtení několika příběhů o bitvách, do kterých se on vložil, jsem začala být zvědavá. Jak by bojoval za mne on? A musím říct, že hájil mou spravedlnost tak velkorysým způsobem, jakého bych nikdy nebyla schopna, ani by mne to nenapadlo. Přiznávám, že všechny tyto zkušenosti velice podpořily mou ochotu změnit názor. Poprvé to byla zvědavá poslušnost.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
