Myšlenka na den

Skutečné bohatství je přátelství s Bohem a lidmi

Drazí bratři a sestry,

slavíme Jubileum misijního světa a migrantů. Je to krásná příležitost, abychom v sobě oživili vědomí misijního povolání, které vychází z touhy přinášet všem radost a útěchu evangelia, zejména těm, kteří prožívají těžký a bolestný život. Mám na mysli zejména bratry a sestry na útěku, migranty, kteří museli opustit svou zemi, kde často zanechali své blízké, prožili noci plné strachu a osamělosti a na vlastní kůži zažili diskriminaci a násilí.

Celá církev je misijní a je naléhavé – jak řekl papež František – aby „vycházela zvěstovat evangelium všem, na všech místech, při každé příležitosti, neprodleně, bez zdráhání a beze strachu“

Duch nás posílá, abychom pokračovali v Kristově díle na periferiích světa, které jsou někdy poznamenány válkou, nespravedlností a utrpením. Tváří v tvář těmto temným scénářům se znovu ozývá výkřik, který se v historii tolikrát vznášel k Bohu: proč, Pane, nezasáhneš? Proč se nám zdá, že nejsi přítomen? Tento bolestný výkřik je formou modlitby, která prostupuje celým Písmem, slyšeli jsme jej od proroka Habakuka: „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš. Papež Benedikt XVI., během návštěvy v Osvětimi v roce 2011 řekl: „Bůh mlčí a toto mlčení drásá duši modlícího se člověka, který neustále volá, ale nenachází odpověď.

Boží odpověď nás však otevírá naději. Zatímco prorok odsuzuje nevyhnutelnou sílu zla, které zdánlivě převládá, Bůh mu na oplátku oznamuje, že vše má svůj konec, svou lhůtu, protože spása přijde a neopozdí se: „Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

Bratři a sestry, v dějinách církve se otevírá nová misijní éra. Zatímco jsme dlouho spojovali misii s „odchodem“, s cestou do vzdálených zemí, které nepoznaly evangelium nebo se nacházely v situaci chudoby, dnes již hranice misie nejsou geografické, protože chudoba, utrpení a touha po větší naději přicházejí k nám.

Nejde tolik o „odchod“, jako spíše o „setrvání“, abychom hlásali Krista prostřednictvím přijetí, soucitu a solidarity: je třeba zůstat, aniž bychom se uchýlili do pohodlí svého individualismu, zůstat, abychom se podívali do tváře těm, kteří přicházejí ze vzdálených a sužovaných zemí, zůstat, abychom jim otevřeli náruč a srdce, přijali je jako bratry a sestry, byli pro ně útěchou a nadějí.

Nyní je čas – řekl papež František – abychom si všichni osvojili „trvalý misijní stav“. To vyžaduje dvě velké misijní úlohy: misijní spolupráci a misijní povolání.

Rád bych také připomněl krásu a význam misijních povolání. Obracím se zejména na evropskou církev: dnes je zapotřebí nový misijní elán, laici, řeholníci a kněží, kteří nabídnou své služby v misijních zemích, nové návrhy a povolání schopné vzbudit tuto touhu, zejména u mladých lidí.

Všechny svěřuji přímluvě Marie, první misionářky svého Syna, která spěchá do judských hor, nese Ježíše v lůně a dává se do služeb Alžbětě. Ať nás podporuje, aby se každý z nás stal spolupracovníkem Kristova království, království lásky, spravedlnosti a pokoje.

Přeložila česká sekce vatikánských médií, vybral a upravil Martin Holík, celý text je zde:
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2025-10/papez-vira-pomaha-odolavat-zlu-vytrvalosti-v-dobru-je-mirnou-s.html

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.