Myšlenka na den

Vždycky mi připadalo nespravedlivé, že jako starší sestra mám z mého pohledu pramálo výhod, ale samé nepříjemné nevýhody vůči svému mladšímu bratrovi. Nejvíc mě dráždilo, když mi rodiče nebo babička s dědečkem tvrdili, že jako starší musím být rozumnější. To znamenalo, že musím ustoupit ze svých nároků, protože moudřejší přece ustoupí.

Říkali mi to vždycky, když došlo mezi námi s bratrem k nějakému majetkoprávnímu nebo kompetenčnímu sporu. Nebylo například jasné, čí je čokoláda, kterou jsme objevili zapadlou ve skříňce na sladkosti. Nebo kdo může jet na velké koloběžce, co jsme zdědili po bratranci Jendovi. Když došlo na tahanici, hádku, jekot a brek, dospělí vždycky použili tu větu. „Jsi starší, tak máš být moudřejší.“ Nezdálo se mi tehdy, že by moudrost měla nějaké výhody. Vždycky to pouze znamenalo prohru bez boje, kapitulaci ve jménu moudrosti staršího sourozence. Považovala jsem to za totálně nesmyslné. Jestli je moudrost nějak cenná, musím z ní mít taky nějaký zisk, ne?

Čím jsem starší, tím zřetelněji se mi zdá, že té strašné větě rozumím jinak. Ve spoustě sporů ustupuju bez lítosti, protože vynaložená energie na vedení sporu by za ten výsledek nestála. Tak proč válčit, když kořist je mizivá. Říkám si, že jestli to Jan nemyslel i takto: Děti se handrkují, brečí a ječí, aby bylo po jejich. Mládenci bojují a válčí a boj je jim mnohdy cennější než výsledek. A otcové? Hned tak nebojují, nezatěžují se nepodstatnými drobnostmi, ale když už se do toho pustí, pak to stojí za to.

Ach, já se tak těším na to, co se tu přede mnou otevírá

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.