Myšlenka na den

„Neboj se, to se naučíš,“ povzbuzovala mě zkušená kamarádka, když jsem se bála nového zaměstnání. Ona tam pracovala už léta, a tak jí to připadalo snadné. Nebála jsem se učení novým věcem. Bála jsem se, že to nezvládnu dost dobře, že to možná nepochopím. Dost jasně jsem nerozuměla smyslu celé té věci. Ale učit jsem se chtěla.

Zpočátku mi bylo všechno neznámé. Nerozuměla jsem terminologii, musela jsem vstřebávat logiku postupů. Připadala jsem si jak z jiné planety, tak neznámé to všechno pro mne bylo. Každým dnem, každým opakováním a procvičováním a také každou chybou, které jsem se dopustila, to však bylo lepší a lepší. Postupně jsem se naučila rozumět slovům a chápat souvislosti. Nebylo to snadné, ale pozorovala jsem na sobě pokrok. Jak jsem hlouběji pronikala do nové problematiky, víc jsme chápala její smysl a užitek. Začalo mne to opravdu zajímat. Nejen jako svůj nový pracovní obor, ale jako něco, co mi dává smysl. Můj nový obor mě začal bavit. A to už bylo vyhráno.

Když se člověk něčemu novému učí, musí se předmětem svého učení často zaobírat. Když jste s něčím často v kontaktu, nemůžete to blíže nepoznat. A zdá se mi, že když něco blíže poznám, nemůžu si to aspoň trochu nezamilovat. A jsme u cíle – toho, co milujete, se nebojíte. Začíná to učením.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.