Myšlenka na den

Četla jsem o jedné škole v nějaké sociálně vyloučené lokalitě, kde začali s žáky pracovat nově, úplně jinak než dosud. Nějaká nezisková organizace zpracovala projekt nového přístupu k žákům z podobných oblastí a nabídla ho k vyzkoušení. Sociálně vyloučená lokalita znamená chudou čtvrť, kde mají rodiče často jiné starosti, než se starat o děti. O ně se totiž jejich rodiče také nijak zvlášť nestarali, a tak oni ani nevědí, jak na to. Je tedy běžné, že v bytě není ani jedna kniha. Nikdo nemá počítač. Není to zvykem. Děti neumí pozdravit, říct prosím a děkuji. Ne, že by nechtěly, ale nevědí, že se to říká. Spousta běžných věcí je pro ně neznámá, není proto divu, že ve škole narážejí.

Nový přístup učitelů vypadá tak, že především děti chválí za to, co zvládnou, co udělají dobře, co si zapamatovaly. Učitel vstoupí do třídy a neseřve všechny za hluk a nepořádek, ale pochválí Kačenku, která sedí v lavici a má nachystanou učebnici. Známe to pod pojmem pozitivní motivace. Prý to funguje, pochvalují si místní učitelé, je to taková pěkná novinka.

Já si říkám, že to teda Napadlo mě, že to tedy není úplně nový objev. Vždyť to věděli už ve starověku, že měkký jazyk láme kosti. Někdy nám moderním lidem dlouho trvá, než přijdeme na to, že to, co děláme, nefunguje? Máte podobnou zkušenost?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.