Myšlenka na den

Četla jsem nějaký žalm. Psalo se tam, že „svévolníci budou vyhlazeni.“ Nic moc to se mnou nedělalo. Svévolník? Zůstávala jsem v klidu, protože to já přece nejsem. Možná nějaké znám, ale nejsem si tím úplně jistá. Třeba jsem o nějakých svévolnících četla v novinách, zamýšlela jsem se a představovala jsem si těžké zločince, několikanásobné chladnokrevné vrahy, rafinované lupiče nebo podvodníky těžkého kalibru. Tak nějak jsem si představovala někoho, komu se říká svévolník.

O několik dní později jsem si ten žalm chtěla přečíst znovu, ale vzala jsem do rukou jiný překlad bible. Tam byla formulace toho místa poněkud odlišná. Psalo se tam, že „ti, kdo si prosazují stále svou, budou vyhlazeni.“ Ou. Řečený těmito slovy se mne text nepříjemně dotkl. Četla jsem si to místo pro jistotu ještě znovu a pomalu. Nemohla jsem popřít, že ten, kdo prosazuje svou vůli, je po právu nazván svévolníkem. Následně je dost jedno, čeho se ta vůle týká. Jakákoli vůle kromě té Boží je moje, vaše, naše… prostě svévole. To bylo ale hodně nepříjemné zjištění. Tak i já jsem někdy svévolníkem. Tak i já mohu být někdy v nebezpečí vyhlazení. S jiným stupněm respektu k Boží svatosti se od té doby tážu po Boží vůli. Nemyslím, že bych se bála, věřím, že Bůh je dobrý a já mu chci být vydána, ale beru to ještě víc vážně. Nechtěla bych setrvávat v pozici svévolníka.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.