Myšlenka na den

Určitá konkrétní jídla vás bleskově přenesou v čase i prostoru někam jinam. Mně stačí uvidět talíř krupičné kaše a jsou mi hned asi tak tři roky, sedím v naší kuchyni a snažím se kaši co nejvíc rozpatlat po talířku, který má na dně obrázek. Mým úkolem je totiž dojíst kaši tak, abych viděla obrázek. Bláhově tedy doufám, že když vykřiknu, že už ho vidím, nebudu muset nenáviděnou kaši dojídat. Je to samozřejmě omyl a musela jsem ji dojíst tehdy a i kdykoli později. Na dojídání se v naší rodině trvalo. Krupičnou kaši nenávidím od té chvíle po celý další život.

Je to samozřejmě škoda, když je naše vzpomínka na nějaké jídlo takhle ošklivá. To jídlo za to většinou nemůže. Jistě, že krupičná kaše může být lahodná. Já ji ale neokusím. Aspoň zatím ne. Ale v jiném případě k mé nápravě už došlo. Tu kaši, tu jsem z donucení vždycky nějak snědla, ale lečo, to jsem nemohla sníst nikdy. Bylo to takové mastné, rozblemcané jídlo, kde se jednotlivé části zeleniny už sobě nepodobaly. Bylo mi líto těch ubohých rajčátek, paprik, cibule a nakonec i špekáčku a vajíčka. Co to s vámi provedli? Vždyť jednotlivě jste tak výborní a mám vás tak ráda. Když jsem byla už trochu větší, dovolovala mi maminka, abych si oddělila poměrnou část surovin na lečo pro všechny a snědla si je syrové. To bylo moc chytré řešení a vyhovovalo mi celá léta. Pak jsem se ovšem dostala na návštěvu k paní, o které jsem měla oprávněnou naději, že se stane mojí tchýní. Vařila večeři a pozvala mne. Přijala jsem a byla rozechvěle šťastná. Pak se ukázalo, že bude lečo. Uprchnout už nešlo. Milovala jsem toho mládence tak moc, že jsem se rozhodla nehnout brvou a prostě to sníst. Jenže jídlo, které jsem dostala na talíř, nebylo to lečo, jaké jsem znala z domova. Měla jsem dojem, že poprvé v životě vidím, cítím a chutnám pravou podstatu leča, skvostného pokrmu. Tohle lečo mělo jinou konzistenci i jinou chuť, než jsem znala z domova. Zkoumala jsem nenápadně, z čeho se toto báječné jídlo sestává, ale skutečně v něm byly tytéž suroviny, jako používali u nás doma. Chutnalo to však jinak. Od toho večera lečo jím. Dokonce je mám ráda. Ale nesmí je vařit někdo, kdo to zkazí.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.