Myšlenka na den
Jeden můj kamarád je kuchař. Miluje vaření a přípravu jídel, je tvořivý a odvážný. Povahou je hostitel a prorok. Je také věrný modlitebník. Tato kombinace z něj tvoří obdivuhodnou osobnost. Nedávno vyprávěl o své dovolené. Jezdili s manželkou po Evropě, odpočívali a pozorovali všechno kolem sebe. Tu se zastavili v hospůdce, pizzérii nebo restauraci, tu zašli do kostela, katedrály nebo kaple. Občerstvovali se na duši i na duchu. Zdálo se, že obě oblasti nebudou mít nic společného. Ale měly.
Když jsme se setkali po návratu, vyprávěli nám o svých zážitcích. Byly inspirativní. Kamarád vyprávěl, jak se cítili při návštěvách všech těch kostelů, chrámů a katedrál. „Kdykoli jsme vstoupili do některého z těch prostorů během mše, mohli jsme si být jistí, že víme, ve které části mše jsme se ocitli, co bude dál a o čem to je. Uměli jsme odhadnout, o čem se mluví, věděli jsme, kdy pokleknout, kdy vstát, kdy bude konec a tak.Bylo to, jako bychom se ocitli v KFC nebo v Mac Donaldu. Tam taky přesně víte, co bude obsahovat a jak bude vypadat jídlo, které si objednáte.“ Jak šokující. Samozřejmě nás zajímalo, k jakému typu restauračního zařízení by přirovnal svůj domovský sbor. Krátce se zamyslel a pak řekl, že jeho sbor je něco jako venkovská restaurace bez vyšších ambicí. Vaří se tam česká klasika, tradiční recepty ve slušné kvalitě, něco jako hotovky. Není to nic oslnivého, nic inovativního, ale taky to není žádný průšvih. Prostě solidní klasika. Trochu jsme se tomu zábavnému přirovnání smáli, ale pak každý z nás tak trochu zvážněl a zkoušel si představit, jakému typu stravovacího zařízení by se podobal jeho sbor.
Co by to bylo u vás? Zkuste si představit, jakému typu přípravy pokrmů by se podobalo společenství, které pravidelně navštěvujete, jehož jste součástí. Chodili byste do takové restaurace?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
