Myšlenka na den

Máme dnes výročí jedné významné dějinné události. 14. července se připomíná osvobození markýze de Sade v roce 1789. Omlouvám se, to byl jen vedlejší účinek té důležitější události, a tou je dobytí Bastilly, což se označuje jako počátek Francouzské revoluce. V souvislosti s tím si připomínám i jeden historický oříšek, který jsem neskutečně dlouho nemohl rozlousknout. Na gymnáziu jsem se v hodinách dějepisu doslechl o údajném výroku Marie Antoinetty: „Tak ať jedí koláče!“ To prý měla být její reakce na zjištění, že lidu se nedostává chleba, a proto se bouří. Výrok to byl šokující – podle učitelky dosvědčoval, nakolik byla královna odtržená od reality svých poddaných. Mnou však už tehdy zalomcovala pochybnost, protože výrok šel interpretovat různě, a později jsem se s dalšími výklady skutečně setkal. Vyvstávaly tři možnosti: a) královna byla hloupá a odtržená od reality, b) královna lidem pohrdala a výrokem se mu vysmívala, nebo c) výrok vůbec neřekla  a je to jen propaganda, která ji má očernit. Po mnoho let jsem se v knihách, ve filmech i od různých lidí setkával s různými příklony k některé z těchto možností, ale vždy mi chybělo to podstatné: zdroj, ze kterého tento výrok čerpáme. Výrok jsem nenašel u dobového svědka Julesa Micheleta, ani v dalších historických knihách, po léta jsem se ptal různých historiků, ale nikdo mi nedokázal odpovědět, hledal jsem na internetu a nic jsem nenašel, kromě roztomilého britského sitkomu Ať jedí koláče. Až před nedávnem při testování umělé inteligence jsem položil tuto svou dávnou otázku a ona mě navedla na stránky, které vše konečně uspokojivě rozkryly. C je správně – výrok lze vystopovat až Jeanu Jacquesovi Rousseauovi, který ovšem není spojený s Marií Antoinettou. Teprve pozdější tradice vložily výrok do úst královně, která sice měla své chyby, ale bídu svého lidu znala a charitu nezanedbávala. Dnes už lze vysvětlení najít i na Wikipedii, ale připomíná mi to, že i my žijeme v době revoluční. Revoluční informačními technologiemi a dnes zejména umělou inteligencí. I ta ale umí halucinovat, čili vymýšlet si něco více či méně pravděpodobného. O to více je zapotřebí odvěkého pravidla „ad fontes“ – jít k pramenům, abychom v revolučním nadšení nevypouštěli na svobodu i různá monstra.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.