Myšlenka na den

„Nedůvěřujeme svým dětem, protože víme, že jsme je nevychovali pořádně.“ Tuhle větu pronesla velmi rozhodně jedna velmi zaměstnaná lékařka. Myslela to vážně a hovořila o svých synech. Jak jsme se dostaly k takovému prohlášení? Zavolala mi, abych jí poradila téma seminární práce jejího syna.

Přišlo mi to strašně divné, aby středoškolákovi někdo radil, co ho má zajímat. Poukazovala jsem na to, že ho přece vůbec neznám, nevím, jaké má zájmy a které téma by zpracoval s vášní. Odpověděla mi, že na tom nezáleží. Nechápala jsem. Jak to, vždyť si tu školu vybral, tak něco ho tam snad zajímá, ne? Ujistila mne, že syn si školu sám nevybral. Ona rozhodla, co pro něj bude nejlepší. Zeptala jsem se, co tedy syna zajímá. Pro co hoří jeho srdce nebo co dělá, i když nemusí? Odpověděla, že neví, že ji tyhle hlouposti nikdy nezajímaly. Ona, matka, nejlépe ví, jak je život těžký a složitý a řádné vzdělání je základ, bez nějž se člověk nikam nedostane. Proto pro něj vybrala školu, která se jí zdála být nejlepší. Syn neprotestoval.

Projevila jsem pochybnost o moudrosti takového jednání. Řekla jsem, že si nedovedu představit, že bych takhle já jednala se svými dětmi. A v tomto momentu má kamarádka řekla tu úvodní větu. Pak mi vysvětlila, že zatímco já jsem se věnovala svému mateřství a výchově dětí, ona budovala kariéru, protože to bylo zapotřebí. Celkem jsem nevěděla, co na to říct. Jen jsem se ještě zeptala, jestli jí nevadí, že třeba syn nebude v životě šťastný. Pohrdlivě odfrkla, jakože kdo by se staral o štěstí a rozloučila se.

A tak jestli ještě můžete na výchově svých dětí něco vylepšit, udělejte to, prosím. Zajímejte se o ně a o jejich zájmy. Sledujte, při čem hoří jejich srdce. A nezapomeňte ani na sebe a své srdce. Víte, pro co hoříte?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.