Myšlenka na den
Rodiče maturantů mají tyto dny těžké spaní. Prožívají nervozitu, jak ve zkoušce dospělosti obstojí jejich synové a dcery. Maturita se dnes zdá být jakousi samozřejmou součástí výbavy dětí do života. Tvrdí, že pak už to bude na dětech, ať dělají, co umějí, ale k maturitě je dotáhnout nebo dotlačit musíme. Dostávám různými cestami prosby maminek, abych se pomodlila za jejich maturanta, aby to zvládl.
Někdy mi to připadá malinko úsměvné. Chce se mi zeptat, jestli ten jejich student poctivě studoval. Připravoval se? Má zpracované maturitní otázky? Jak studoval během střední školy? Šlo mu to, bavilo ho to nebo jen tak přežíval? Protože kdyby to byl flákač a ignorant, proč bych se měla exponovat? To bych se spíš modlila za tu maminku, aby nechala syna nést následky jeho konání nebo vlastně tedy nekonání. Naléhavě se modlit, aby Bůh protáhl nezdárného synka maturitní zkouškou, jako Hospodin provedl Izrael rozestoupenými vodami Rudého moře, mi nepřijde láskyplné. To by se přece nic nenaučil a narazil by hned někde příště a možná dokonce ještě s horšími následky. Zkouška dospělosti by měla ověřit, jestli je člověk, který ji koná, dospělý. Nestane se dospělým tím, že si strčí maturitní vysvědčení do kapsy, ale protože se dospěle choval při přípravě na zkoušku, vysvědčení dostal.
Možná tomu tak není, ale zdá se mi, že rodiče zoufale shánějící modlitební podporu pro maturitu svého dítěte jeho přípravě asi moc nedůvěřují. A už vůbec bych se neodvážila si představovat, co si myslí o Bohu. Kde berou podklad pro úvahu, že po maturitě se dítě náhle stane jiným člověkem, jemuž lze s důvěrou svěřit život do vlastních rukou, když mu nedůvěřovali doteď?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
