Myšlenka na den
Nikdo nemůže vědět, jestli bude mít nápady. To je tajemství, do něhož nevidíme. Každý tvůrce to potvrdí. Umíme zpracovat myšlenku, umíme ji vytěžit, dát jí různé tvary podle svého obdarování nebo podle zadání. Já se vyjadřuju slovy. Umím psát na objednávku text krátký nebo dlouhý. Dokonce se dovedu vejít do přesně stanoveného rozsahu slov nebo dokonce úhozů. Zvládnu tvořit příběhy pro děti i pro dospělé. Neumím ale vyrobit nápad. Ten musím dostat.
„Kam na to chodíš?“ ptají se mě často čtenáři. Já to nevím. Věřím, že mi nápady posílá Bůh. Dělá to různými způsoby, protože on už je takový. Ukazuje mi prstem na zábavná slova, nebo je zábavnými udělá, když se přehlédnu a špatně přečtu písmenko. Nasvítí nějakým pro jiné neviditelným reflektorem určitou situaci za bílého dne a já něco vidím. Propojí tenkým vláknem dva předměty, jejichž vzájemné souvislosti jsem si až doposud nepovšimla a mně něco dojde. Často se mne dotkne větou, kterou napsal někdo jiný a v mé mysli se rozvine příběh. Už spolu pracujeme dlouho a naučila jsem se mu důvěřovat. A právě proto vždycky, když přemýšlím o nové knížce, pokorně se ptám: Dáš mi nápady? Chceš, abych ještě psala? Víš, že bez tebe nemůžu nic slíbit. Nemám jiné nápady, než ty od tebe.
Někdy se mi stalo, že jsem se neptala. Zapomněla jsem. Nenapadlo mě to. Opovážlivě jsem slíbila článek, pohádku, zamyšlení. Jsem spisovatelka, tak napíšu, co je na tom. A pak jsem chodila po bytě a přenášela věci sem a tam, rovnala urovnané a pořádala uspořádané. Napsala jsem tři věty a dvě a půl smazala. K ničemu to nebylo, nic mě nenapadalo. Koukala jsem z okna na mraky a styděla se prosit Boha o nápady. Neptala jsem se ho, jestli mohu něco slíbit, tak se teď cítím trapně, žádat, když jsem vlastní vinou v úzkých. Pak se ale rozhodnu důvěřovat, že mě nenechá ve štychu a poprosím. Nevzpomínám si, že by mi žádný nápad neposlal. Nakonec to vždycky klaplo. Ale raději se ptám předem.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
