Myšlenka na den

Když mi na něčem opravdu záleží, snažím se nepodcenit přípravu. Důkladně promýšlím všechny okolnosti, zkoumám varianty možností, řeším každičký detail. V noci se budím a chodím si zapisovat nové nápady, které mi víří hlavou jako prádlo v pračce. Píšu nekonečné seznamy, které si postupně odškrtávám položku po položce. Vytvářím všelijaké tabulky a grafy, aby mi nic neuteklo, abych na nic nezapomněla. Pokouším se mít pod kontrolou všechno, co je možné. Z toho, co pod kontrolou mít nemohu, mě lehce bolí břicho. Modlím se za všechny aspekty, okolnosti i spolupracující osoby, samozřejmě, že se modlím. Když jsem si to všechno tak hezky vymyslela a pečlivě připravila a pravidelně pořád kontroluju, tak mé modlitby jsou ještě pojistkou toho všeho. Jak hezky svědomitý přístup mám, že? No ano, uznejte, že jsem moc šikovná holka.

Vyprávěla jsem své kamarádce o všech těch přípravách a chtěla jsem, aby se pomodlila společně se mnou za zdar mých záměrů. Pozorně mě vyslechla, pokývala hlavou a zeptala se: „Ty asi Bohu moc nedůvěřuješ, co?“ Myslela jsem, že upadnu. „Cože? Já? Jak to myslíš?“ „Vždyť ty všechno tak pevně držíš, že kdyby ti chtěl Bůh do tvých plánů zasáhnout, tak mu nedáš šanci. Chceš od něj jen razítko, ale jeho názor tě nezajímá,“ vysvětlila mi kamarádka. Kdybych byla urážlivá, určitě bych se urazila. Cítila jsem se šokovaná. Nejhorší na tom bylo, že se mi zdálo, že moje kamarádka má asi pravdu.

„Co mám teď ale dělat?“ ptala jsem se nešťastně. „Když jsem to všechno tak připravila, jak teď projevit, že mu důvěřuju?“ A kamarádka mi vysvětlila, že pečlivé přípravy jsou dobrá věc. Jen moje upínání na své vlastní schopnosti a potřeba mít všechno pod kontrolou je špatně. „Musíš opustit svou představu, že víš nejlíp, jak to má být. Dovol Bohu, aby něco změnil a vedl to jinak, než plánuješ ty.“

Byla to dobrá a důležitá lekce. Důvěřovat znamená pustit.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.