Myšlenka na den

Na mé cestě sbližování s nebeským Otcem se vyskytuje několik milníků. Musím se přiznat, že jsem to nebyla já,kdo o ten vztah usiloval. Vykonávala jsem všechny ty zbožné aktivity jako čtení Písma, modlitbu a navštěvování bohoslužeb a doufala jsem, že je dělám správně. Ale k osobnímu vztahu to z mé strany nijak nevedlo. Netušila jsem, jak na to. Ovšem on, Otec, se velmi snažil mne získat. Jako když se mnou jednou na přechodu ulice mluvil o novém černém svetru, po němž jsem toužila.  

Byla jsem tehdy na mateřské, peněz jsme měli málo a úžasný černý svetr, který jsem viděla za výlohou, mi přišel jako nepatřičný luxus. Neodvážila bych se říct si o peníze na něj. Věděla jsem, že ho vlastně nepotřebuju. Ale strašně se mi líbil. V noci se mi o něm zdálo a vždycky, když jsem šla kolem té výlohy, jsem z něj nemohla oči spustit. Docela mě to trápilo. Jednou jsem šla přes přechod na sousední ulici, tlačila jsem kočárek s dítětem a nákupem potravin a v jednu chvíli jsem měla velmi zřetelný pocit, jako kdyby ke mně zahřměl hlas. Říkal, že mi ten svetr chce dát, protože jsem jeho milované dcera. Rozhlížela jsem se, jestli to slyšel ještě někdo jiný, tak sugestivní to byl zážitek. Nikdo jiný se však netvářil, že by něco slyšel a já jsem se rozplakala. Vůbec si nepamatuju, jak se to stalo dál, kde jsme vzali peníze, ale ten svetr jsem si koupila a nosila jsem ho strašně dlouho. Byl to můj důkaz. Bůh se zajímal o můj nový svetr. Viděl mě, jak se trápím touhou po něm a netroufám si modlit se, aby mi ho dal. Není možné nedůvěřovat někomu, komu na vás zjevně záleží.

Je moc hezké oblékat si důkaz přízně, viďte?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.