Myšlenka na den

Když jste s někým v manželském svazku přes čtyřicet let, když váš manžel pracuje z domova, a je tudíž vždycky doma, když se vracíte z práce, a když jste celou mateřskou dovolenou prodlouženou o domácí vzdělávání dětí strávili společně v jednom bytě, oceníte, že taky někdy můžete být doma sama. Já tedy ano. Nestává se to často a nikdy to není na dlouho.

Možná si řeknete, co je na tom, být pár hodin sama doma. Jaký to může být rozdíl, když manžel je většinu času beztak zalezlý ve své pracovně? Sama jsem si takové otázky kladla, protože jsem potřebovala porozumět sama sobě. Přistihla jsem se totiž, že jsem pocítila slastné zachvění, když mi manžel oznámil, že sobotní odpoledne, možná dokonce i část večera stráví mimo domov. Udržela jsem se a nejásala nahlas. Pokývala jsem hlavou a souhlasila jsem, že to nevadí, protože máme ještě společnou neděli. Zalívala jsem zrovna kytky, a tak nebylo divné, když jsem poodešla do vedlejší místnosti. Trochu mě zmátlo, jak ve mně srdce poskočilo. Sama doma! Celé odpoledne a možná i kus večera. Zastyděla jsem se za tu radost. Nechci tím přece říct, že nejsem v přítomnosti svého muže ráda, že ne? Nenaznačují mé emoce, že jsem jím nějak přesycená, jinými slovy, že potřebuju pauzu? Takové myšlenky mě skoro vyděsily. Nechci pauzu, miluju ho, ale chci jen jedno odpoledne být sama doma a na tom přece není nic zlého. Možná jen potřebuju zažít situaci, v níž se na něj budu moci zase těšit. Převalovala jsem tu myšlenku chvíli v hlavě a pak jsem si vzpomněla na ten známý text z Kazatele. Je čas objímat a čas objímání zanechat.

Život je plný ve všech svých protikladech. Radost neocením, když před ní neprožiju smutek. Jako sytá neuvěřím tomu, kdo má hlad. Radost z blízkosti milovaného bude plnější, když prožiju svobodu samoty a rozhodnutí pro touhu. Moc jsem se těšila, jak se na něj budu v sobotu večer těšit.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.