Myšlenka na den
Je večer, za okny už se setmělo. Den byl hezký a mně by se teď chtělo jen tak nezávazně brouzdat na internetu. Možná bych si vzala nějakou pěknou knihu, něco lehkého, co dobře dopadne a schoulila se do křesla pod deku. Cítím se unavená a spokojená, protože jsem stihla spoustu práce. Na to, že dnes je sobota…
Hned ráno jsem byla vymrštěna z postele nápadem na fejeton. Když jsem ho napsala, napadl mě hned další. Uvařila jsem dva obědy – jeden na dnes a druhý na zítřek. Ostříhala jsem na zahradě část růžových keřů a z dlouhých šlahounů břečťanu jsem uvila věnec. Pro holčičky od sousedů jsem připravila malou bojovku s úkoly a když za mnou přiběhly na zahradu, tak jsme si ji hrály. Odpoledne po obědě jsem chvíli spala, to bylo sladké. Pak jsem tak trochu uklízela, dělala večeři a rozhodla se už nic nepéct. U večeře jsme s manželem dokoukali hezký film. On teď ještě cvičí na kytaru a já už nechci nic dělat. Možná bych si měla do toho křesla sednout bez knížky. Možná bych měla ještě trochu své unavené pozornosti věnovat tomu, kdo na mě čeká.
Je to zvláštní. Vím, že to bude příjemné, ale přesto se do večerního mlčení s Bohem neženu. Čím to může být? Vždyť to není žádná mrzutá povinnost. Co bych mohla ještě teď večer dělat lepšího? Zapálím si svíčku a budu tiše sedět. Je hezké vědět, že na mě někdo čeká.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.