Myšlenka na den

Papež při polední modlitbě: Návrat "nevěřícího" Tomáše

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

O neděli Božího milosrdenství evangelium vypráví o dvou zjeveních zmrtvýchvstalého Ježíše učedníkům a zvláště Tomášovi.

Tomáš ve skutečnosti není jediný, komu je zatěžko uvěřit; vlastně představuje tak trochu každého z nás. Opravdu, po velkém zklamání je těžké uvěřit. Tomáš celá léta následoval Ježíše, riskoval, snášel těžkosti. A Mistr byl poslán na kříž jako delikvent a nikdo ho neosvobodil, nikdo nic neudělal! Zemřel a všichni se bojí. Jak znovu uvěřit? Jak věřit zprávě, že je naživu?
Tomáš však projevuje odvahu: zatímco ostatní jsou ve strachu zavřeni ve večeřadle, on vychází ven; riskuje, že ho někdo pozná, udá a on bude zatčen. Díky své odvaze by si přece zasloužil setkání se vzkříšeným Kristem více než ostatní. Místo toho, svou šanci propásne. Jak může dostat novou šanci? Jedině tak, že se vrátí k ostatním, že se vrátí do rodiny, kterou opustil vyděšenou a smutnou. Když to udělá, řeknou mu, že Ježíš přišel, on tomu nechce věřit, chtěl by vidět jeho rány. A Ježíš mu vyhoví: po osmi dnech se znovu zjeví uprostřed učedníků a ukáže jim své rány: ruce, nohy, bok; rány, které jsou důkazem jeho lásky, které jsou trvale otevřenými cestami jeho milosrdenství.

Přemýšlejme: Aby Tomáš uvěřil, chtěl mimořádné znamení: dotknout se ran. Ježíš mu to umožní, ale obyčejným způsobem: přijde před všechny, do společenství, ne někam ven. Jako by mu říkal: chceš-li se se mnou setkat, nehledej daleko, zůstaň ve společenství, s ostatními; a neodcházej, modli se s nimi, lámej s nimi chléb. A říká to i nám: Právě tam mě budete moci najít, právě tam vám ukážu – vtisknutá do mého těla – znamení ran: znamení lásky, která přemáhá nenávist, znamení odpuštění, které odzbrojuje pomstu, znamení života, který poráží smrt. Právě tam, ve společenství, objevíte mou tvář, když se svými bratry a sestrami sdílíte chvíle pochybností a strachu a ještě silněji k nim přilnete. Bez společenství je těžké najít Ježíše.

Pozvání adresované Tomášovi platí i pro nás. Kde hledáme Vzkříšeného? Ve zvláštní události, ve velkolepém náboženském projevu, v našich emocích a pocitech? Nebo ve společenství, v církvi, s přijetím výzvy zůstat v ní, i když není dokonalá? Jsme ve jménu lásky, ve jménu Ježíšových ran ochotni otevřít náruč těm, kteří jsou zraněni životem, přijmout každého jako bratra, jako sestru, právě tak, jako Bůh přijímá každého?

Kéž nám Maria, Matka milosrdenství, pomůže milovat církev a učinit ji přívětivým domovem pro všechny.

_Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík_

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.