Myšlenka na den

Některá hudba je jako stvořená, nebo lépe řečeno je stvořená pro určitou funkci. Při některých skladbách prostě musíte tančit, při jiných se dobře pochoduje, je muzika, kterou si pouštím k úklidu. Když zaslechnu určitou hudbu, představím si svatbu nebo pohřeb, slavnost nebo tryznu. Když se modlím, mám nejraději ticho. Přesto existují chvíle, kdy mne hudba vynáší do nebeských výšin a já se cítím blaženě ztracená v té kráse.

Sedím na židli v krásném sále, kolem mne spousta lidí, protože je vyprodáno a z pódia zní něco nádherného. Můj duch se vznáší v proudech hudby a mé srdce je přemoženo tou krásou. Nemůžu se vděčně modlit, protože nenacházím slova, kterými bych dokázala vyjádřit, co prožívám. Jen v duchu šeptám: Slyšíš to? To je, viď? A někdy vnímám v odpověď, jak mě zaplaví Boží spokojenost.

Jsem přesvědčená, že jakákoli dobrá interpretace hudby a její poslech je projevem vděčnosti Bohu za to, že hudbu stvořil. To on přece chce, ne? Jak se mi odvděčíte za krásu, kterou jsem stvořil? No přece tak, že si jí budete vděčně užívat. A to já se snažím.

Modlitba poslechem nebo poslech modlitbou? Já nevím. Obojí?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.