Myšlenka na den

Modlitba před jídlem je asi druhou nejfrekventovanější modlitbou po Andělíčku můj strážníčku. Zejména v rodinách s malými dětmi to bývá opravdu kratochvilná záležitost. Někdy je to vtipné, někdy ani ne. Zvlášť když děti odrůstají a mají své vlastní rozumy, může docházet k tuhým sporům. Slyšela jsem, že jeden chlapeček zarytě trval na svém, že místo amen na závěr poděkování bude říkat mrkev. Odrovnával tím pravidelně zbytek rodiny, a tak to asi bývaly veselé modlitby.

U nás doma za jídlo Bohu takyděkujeme. Máme zvyk, že se všichni kolem stolu chytneme za ruce a někdo řekne za všechny Bohu pár hezkých slov. Připadá mi pěkné si v takové chvíli vzpomenout na dárce všech zdrojů a poděkovat mu. Taky mi je příjemné, že se v tu chvíli nějak všichni vnitřně sladíme a u jídla jsme spolu rádi.

Když jím sama, je to jiné. Chybí mi smysl hlasitého děkování. Když jím venku někde v restauraci, trochu se stydím. (Jednou jsem byla soutěžícím v reality show Prostřeno. Zdálo se mi samozřejmé před kamerou za jídlo poděkovat. Pak jsem dostala několik dopisů od diváků, kteří to velice oceňovali. Jedna paní mi napsala, že když jsem se přiznala k Bohu před lidmi, on se ke mně přizná, až na to dojde. To mě dojalo, protože jsem tak o tom fakt neuvažovala.) Přesto se vždycky před jídlem nějak k Bohu vztahuju. Už vím, že mít před sebou plný talíř není žádná samozřejmost. Skutečně jsem vděčná. Mám radost, jak se o mne hezky stará. Já svou lásku často dávám najevo péčí o žaludky mých milých, a tak to od Boha beru také tak. Má mě rád, je to jisté.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.