Myšlenka na den
Dnes mne v obchodě navštívila jedna bývalá paní učitelka ze školy, kam chodily mé děti. Celoživotní češtinářka si v důchodu splnila sen a vydala vlastním nákladem sbírku svých básní. Přišla se mi svým dílkem pochlubit a při té příležitosti mě pozvat na své autorské čtení. Nebyla jsem si jistá, jestli v jejím termínu budu mít čas, a tak jsem svou přítomnost nepotvrdila. Pak jsme si povídaly. Tedy ona povídala.
Tolik negativity v tak krátké době jsem už dlouho nezažila. Všechno, o čem by bylo možné mluvit, bylo špatně. Její sbírka se neprodává, protože lidé jsou barbaři a nečtou, ostatně už to pozorovala na škole, že děti odmítají číst hodnotnou literaturu. Četly jen nějaké ty svoje fantasy nebo co. A HeryhoPótra! V pohoršení kroutila hlavou. Kam se ten svět řítí? Ale za to mohou rodiče, ti taky nečtou. Když jsem se pokusila něco namítnout, řekla, že tomu nemůžu rozumět, protože jsem nebyla ve školství, zatímco ona ano a všechno to ví. Tlačila mě k tomu, abych souhlasila s jejím viděním světa a kývala na všechna ta prohlášení o ztracené a nekulturní generaci. Nechtělo se mi kývat, ale ani se s ní dohadovat. Nezdálo se mi, že by byla ochotná přijmout i jiné vidění světa, nebo slyšet jiné argumenty. Když odešla, napadlo mne, že se cítím, jako by mne přejel buldozer.
Ještě, že jsem jí nic neslíbila. Dalšímu setkání s ní se raději vyhnu. Vysilujícím lidem se cíleně vyhýbám. Nezbyla by mi energie pro ty, kteří ji ode mne chtějí přijímat. Máte to stejně?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
