Myšlenka na den

V neděli, u příležitosti Jubilea dobrovolníků, přečetl papežovu homilii kardinál Michael Czerny

Ježíš je vyveden Duchem na poušť, místo k tichu se poušť stává prostředím naslouchání. Ovšem komu? Ježíšova cesta začíná úkonem poslušnosti: je to Duch svatý, Boží vlastní síla, která ho vede tam, kde nic dobrého neroste ze země ani nekane z nebe. Na poušti člověk zakouší vlastní materiální i duchovní nouzi, potřebu chleba a slova.

Ježíš má hlad a čtyřicet dní je pokoušen slovem zlého ďábla. I my jsme pokoušeni, ale nejsme na to sami: s námi je Ježíš, který nám otevírá cestu pouští. Boží Syn, který se stal člověkem, nám dává nejen vzor v boji proti zlu, ale mnohem víc: dává nám sílu odolávat jeho útokům a vytrvat na cestě.

Uvažujme tedy o třech znacích Ježíšova a také našeho pokušení: o jeho začátku, způsobu a výsledku.
Ježíšovo pokušení je na svém počátku záměrné: Pán se vydává na poušť nikoli z chvástavosti, ale ze synovské ochoty podřídit se Otcovu Duchu, na jehož vedení pohotově reaguje. Naše pokušení je naproti tomu trpěné: zlo předchází naši svobodu, niterně ji kazí jako vnitřní stín a neustálá nástraha. Když prosíme Boha, aby nás v pokušení neopouštěl, nezapomínejme, že tuto modlitbu již vyslyšel skrze Ježíše, vtělené Slovo, aby s námi zůstal navždy. Pán je nám nablízku a stará se o nás zvláště v místě zkoušky a podezření, tedy když pokušitel pozvedne svůj hlas. Pokušitel je otec lži, je zkažený a rozkladný, protože zná Boží slovo, ale nerozumí mu. Naopak, překrucuje je: jako to dělal proti Adamovi v rajské zahradě, tak to činí i nyní na poušti proti novému Adamovi, Ježíši.

Na tomto místě zachycujeme jedinečný způsob, jakým je Kristus pokoušen, a to ve vztahu k Bohu, svému Otci. Ďábel je ten, kdo rozděluje, rozdělovatel, zatímco Ježíš je ten, kdo spojuje Boha a člověka, prostředník. Ďábel chce ve své zvrácenosti toto pouto zničit a upřednostnit Ježíše: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb. A dále: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů“. Tváří v tvář těmto pokušením se Ježíš, Boží Syn, rozhoduje, jak být synem. V Duchu, který ho vede, jeho volba odhaluje, jak chce žít svůj synovský vztah k Otci. Tak se Pán rozhoduje: toto jedinečné a výlučné pouto s Bohem, jehož je jednorozeným Synem, se stává vztahem, který zahrnuje všechny, aniž by kohokoli vylučoval. Vztah s Otcem je darem, který Ježíš sdílí ve světě pro naši spásu, nikoli žárlivě střeženým pokladem, jímž by se chlubil, aby získal úspěch a přilákal následovníky.

I my jsme ve vztahu s Bohem pokoušeni, ale opačným způsobem. Ďábel nám totiž syčí do uší, že Bůh ve skutečnosti není naším Otcem; že nás vlastně opustil. Satan se nás snaží přesvědčit, že pro hladové není chleba, natož aby byl z kamení, a že ani andělé nám nepřicházejí na pomoc v neštěstí. Pokud vůbec něco, pak je svět v rukou zlých mocností, které drtí národy arogancí svých výpočtů a válečným násilím. Zatímco ďábel by nás rád přesvědčil, že Pán je od nás daleko, a přivádí nás k zoufalství, Bůh k nám přichází ještě blíž a dává svůj život za vykoupení světa.

A zde je třetí aspekt: výsledek pokušení. Ježíš, Boží Kristus, vítězí nad zlem. Odrazí ďábla, který se však vrátí, aby ho pokoušel „v určený čas“. Tak praví evangelium a my si to připomeneme, až na Golgotě znovu uslyšíme výzvu, kladenou Ježíši: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže“ Na poušti je pokušitel poražen, ale Kristovo vítězství ještě není definitivní: stane se tak až se zmrtvýchvstáním.

Ve chvíli, kdy se připravujeme na oslavu ústředního tajemství víry, si uvědomujeme, že výsledek naší zkoušky je jiný. Tváří v tvář pokušení někdy klesáme: všichni jsme hříšníci. Porážka však není konečná, protože Bůh nás z každého pádu pozvedá svým odpuštěním, nekonečně velkým v lásce. Naše zkouška tedy nekončí neúspěchem, protože v Kristu jsme vykoupeni ze zla. Když s ním přecházíme poušť, kráčíme po cestě, kde žádná nebyla vyznačena: Ježíš sám nám otevírá tuto novou cestu vysvobození a vykoupení. Tím, že s vírou následujeme Pána, se z tuláků stáváme poutníky.

Drahé sestry a drazí bratři, zvu vás, abychom takto začali naši postní cestu. A protože na této cestě potřebujeme onu dobrou vůli, kterou Duch svatý vždy podporuje, rád zdravím všechny dobrovolníky, kteří jsou dnes v Římě na své jubilejní pouti. Děkuji vám, drazí, protože podle Ježíšova příkladu sloužíte bližnímu, aniž byste si jím posloužili. Vaše obětavost působí na ulicích a doma, vedle nemocných, trpících, vězněných, s mladými a starými lidmi, a vlévá naději do celé společnosti. V pustinách bídy a osamělosti tolik malých gest nezištné služby

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2025-03/papez-k-jubileu-dobrovolniku-podle-jezisova-prikladu-slouzite-b.html

Přeložila česká redakce vatikánských médií, upravil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.