Myšlenka na den

Některé lidi vůbec neznám, ale vlastně je znám. U nás doma se kdysi říkávalo, že se známe podle vidění. Platilo to o lidech, které často, možná pravidelně vídáme, ale nevíme, jak se jmenují, kde bydlí, co mají rádi a tak. Já mám ve svém okolí takových lidí docela dost. Pravidelně potkávám například paní, která venčí svého jezevčíka v čase, kdy já chodím do práce. Nevím, jak se jmenuje, ale vím, kde bydlí, protože ji vídám vycházet z domu na rohu. Vím o ní také, že je hodná, protože je se svým psíkem vždycky trpělivá, mluví na něj hezky a netrhá vodítkem, aby už honem šel. Taky jsem si všimla, že dává na parapet sklepního okénka věci pro bezdomovce, který tam sedává. Marmeládu, teplé ponožky, sušenky a tak. Začala jsem ji zdravit. Jednak je starší než já a jednak takové milé osoby si považuju. Jsem ráda, že bydlí tady v sousedství. Těším se, že ji třeba potkám a ona se na mne hezky usměje. Spolehlivě mě to zahřeje u srdce.

Jinou paní taky neznám, ale zdaleka ji zdravím. Ona je totiž ohromně statečná. Chodí o holi a chůze jí zjevně dělá potíže. Vždycky to tak nebylo, chodila normálně, tak soudím, že se nějaká její nemoc zhoršuje. Dojímá mě, když ji vidím, jak směle rázuje, vlastně belhá, okruh kolem dvou bloků. Dřív jsem si jí nijak zvlášť nevšímala, jen jsem měla v paměti její obličej jako někoho, kdo někde tady v okolí bydlí. Když jsem ji začala vídat s tou holí, došlo mi to. Dřív takhle nechodila, něco se muselo stát. Nemoc? Úraz? Nevím. Ale její odhodlání, s nímž vytrvale chodí, i když ji to zjevně namáhá, to mě bere. Začala jsem ji zdravit, protože jí chci skutečně přát, aby měla dobrý den. Snad ji to povzbudí. Koho podle vidění znáte vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.