Myšlenka na den
„Vy jste takoví zkušení,“ začal svůj hovor jeden náš mladší kamarád, kterého jsme s manželem potkali náhodou na ulici. Má malé děti v předškolním věku a evidentně potřeboval nějakou dobrou radu. „Víte, já bych chtěl děti nějak hudebně vést, ale vůbec se mi to nedaří. Když vezmu kytaru a něco jim hraju, většinou křičí: Dost, tatínku, to stačí!“ Kroutili jsme v údivu hlavami, zdálo se nám to divné. Děti přece rády blbnou a tancují, když jim táta hraje. Naše dcery to aspoň dělávaly. Bývalo vždycky snadné je nějak zapojit.
Dokonce, i kdyby hrál úplně mizerně, tak to dětem nevadí. Co za tím je? Mého manžela napadla ta správná otázka: „A co jim tak hráváš?“ Kamarád se zasnil a začal jmenovat různé zahraniční trochu alternativní muzikanty. „Tohle hraješ dětem?“ „No, já to mám rád.“ Podívali jsme se s manželem na sebe a mně ujelo: „Tak to se vlastně nedivím…“ Pak jsme se pokusili našemu kamarádovi vysvětlit, že tak malým dětem musí hrát obyčejné nejjednodušší lidovky, často pouhá říkadla. Něco tak prostého, aby to zvládly opakovat a chápaly text. Něco v pravidelném rytmu, aby u toho mohly poskakovat, pochodovat, tleskat nebo mlátit vařečkou do hrnce. To pak bude legrace pro všechny. „Lidovky?“ udiveně na nás koukal a protáhl obličej, „to mě ale nebude bavit.“ „No jo, kamaráde, výchova dětí není vždycky zábavná,“ rozesmál se můj muž.
A moje dnešní hluboká myšlenka zní: Výchova ke kázni potřebuje především kázeň vychovatele.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
