Myšlenka na den

Dáváte si suchý únor? Předsevzetí a závazek, že během toho nejkratšího měsíce v roce (ještěže tak) nebudete pít nic alkoholického? Nejen že tím prospějete svému organismu, ale také posílíte své sebeovládání. Únor je totiž pro pijáky jako stvořený. Den je stále krátký a slunečního svitu málo, počasí bývá nevlídné, kromě Valentýna není co slavit, začíná půst. Co chcete dělat, když se cítíte pod psa? No přece si dáte skleničku, panáčka, decku nebo dvě.

Pro toho, kdo nikdy neviděl ve skleničce alkoholu potěšení, může být suchý únor jen takovým intelektuálským výmyslem. Kdo si nedal na úlevu po úleku nebo na vnitřní tíži panáka becherovky, nemůže míru sebezapření suchého února vůbec pochopit. Kdo netouží večer po náročném dni posedět s někým blízkým a nalít si k tomu sklenku vína, neví, o čem je řeč. Komu dokonce alkohol nechutná, odbude závazek nepožívání alkoholických nápojů po dobu pouhého jednoho měsíce jako zcela neduchovní disciplínu. Co je na tom?

Pro někoho však také cvičení v sebekázni může být startem k masivní duchovní obrodě. Bude se totiž muset utíkat pro útěchu k něčemu jinému, možná k někomu. Bude pravděpodobně přemýšlet o svých zdrojích. Kde čerpám potěšení, novou sílu, rozvahu, odvahu, radost? Co kdybych se třeba zkusil jinak modlit? Co kdybych třeba zkusila jít ven a v holých větvích hledala opuštěná ptačí hnízda a vysílala své požehnání těm, na které si právě vzpomenu, že by je mohli potřebovat? Třeba přijdou ještě lepší nápady. Třeba lze v suchém únoru prožít osobní probuzení a najít nový smysl svého života a vůbec různých věcí.

Někde na sociálních sítích jsem zahlédla status jedné řádové sestry, která dumala, co si ona může odepřít v suchém únoru, když alkohol v podstatě vůbec nepije. To by pak nemělo cenu, že? Různí přátelé jí navrhovali odepřít si třeba kávu nebo například čokoládu a ona reagovala: „Čokoládu zvládnu! Ale kafe?!“

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.