Myšlenka na den
Využila jsem volnou sobotu k práci. Nikdo kromě mne totiž nebyl doma. Nikdo se mě na nic neptal a ani mi nepotřeboval něco nutného vyprávět. Nikdo neměl hlad a ani se nemělo komu stát, že by něco nemohl za nic na světě nalézt a volal mě ku pomoci. Prostě volný den. Hned ráno jsem se pořádně nasnídala, ustlala postel, protože neumím pracovat v neuklizené místnosti, a zasedla k počítači.
V mém pracovním bloku se chvěla spousta poznámek a nápadů a já jsem je chtěla vypustit ven. Náramně mi to šlo od ruky, byla to radost. Psala jsem celé dopoledne, ani mě nenapadlo, že bych mohla něco potřebovat. Venku se honily mraky, foukalo, slunce se neukazovalo, a tak mě nic nerozptylovalo a nelákalo ven. K obědu jsem si ohřála zbylou polévku od včerejška a šla jsem pokračovat ve psaní. Někdy uprostřed odpoledne jsem si uvařila konvičku čaje, a jak jsem v kuchyni čekala, než se uvaří, snědla jsem pár kousků sušeného ovoce z misky na polici. Navečer už jsem byla vypsaná, unavená, hladová a ztuhlá. Proseděla jsem celý den! Musím se jít projít, rozhodla jsem se. Koukla jsem se z okna, jak je venku a ono lilo. Taková smůla! Co teď? Tento drobný příběh má dva závěry a oba jsou šťastné. Málokdy totiž v takových případech existuje jiná než šťastná varianta, jen musí být člověk schopen se rozhodnout a svého rozhodnutí později nelitovat.
Dobře jsem se oblékla, vzala deštník a vyrazila ven. Obešla jsem park, nadýchala jsem se krásně vlhkého vzduchu a celá šťastná se vrátila domů.
Nikam jsem nešla. Vlezla jsem pod horkou sprchu, zatímco se mi v troubě peklo kuřecí stehýnko, a krásně jsem se prohřála. Pak jsem si pustila krásnou hudbu a s požitkem snědla večeři. Celá šťastná jsem si užila soukromý večer doma.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
