Myšlenka na den

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
O svátku Křtu Páně a evangelium nám předkládá úžasnou scénu: Ježíš se poprvé po svém skrytém životě v Nazaretě objevuje na veřejnosti; přichází na břeh řeky Jordánu, aby se nechal pokřtít od Jana. Byl to obřad, při němž se lidé káli a zavazovali k obrácení. Když člověk vidí Ježíše, jak se vmísí mezi tyto hříšníky, žasne a ptá se: "Proč se Ježíš tak rozhodl, On, který je Svatý Boží, bezhříšný Syn Boží, proč se tak rozhodl? Odpověď nacházíme v Ježíšových slovech Janovi: "Připusť to nyní, neboť tak je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost". Naplnění veškeré spravedlnosti: co to znamená?
Tím, že je pokřtěn, nám Ježíš zjevuje Boží spravedlnost, spravedlnost, kterou přišel přinést na svět. Často máme zúženou představu o spravedlnosti a myslíme si, že to znamená, že ten, kdo se dopustí něčeho špatného, za to zaplatí: ten, kdo se dopustí něčeho špatného, zaplatí, a tím odčiní křivdu, kterou způsobil. Boží spravedlnost, jak učí Písmo, je však mnohem větší: jejím cílem není odsouzení viníka, ale jeho spása a znovuzrození, které ho činí spravedlivým: z nespravedlivého se stává spravedlivý. Je to spravedlnost, která pochází z lásky, která vychází z nitra soucitu a milosrdenství, jež jsou samotným Božím srdcem, z toho, že Bůh je Otec, který je pohnut, když jsme utlačováni zlem a padáme pod tíhou hříchu a křehkosti. Boží spravedlnost tedy nechce rozdávat tresty a sankce, ale jak uvádí apoštol Pavel, spočívá v tom, že nás, své děti, činí spravedlivými, vysvobozuje nás z osidel zla, uzdravuje nás, pozvedá nás. Bůh tu není proto, aby nás trestal, ale s nataženou rukou, aby nám pomohl se pozvednout. A tak chápeme, že na břehu Jordánu nám Ježíš zjevuje smysl svého poslání: přišel naplnit Boží spravedlnost, která spočívá v záchraně hříšníků; přišel vzít na svá bedra hřích světa a sestoupit do vod propasti, do vod smrti, aby nás zachránil, a ne utopil. Dnes nám ukazuje, že skutečná Boží spravedlnost je milosrdenství, které zachraňuje. Bojíme se myslet na to, že Bůh je milosrdenství, a Bůh je milosrdenství, protože jeho spravedlnost je právě milosrdenství, které zachraňuje, jeho spravedlnost je láska, která sdílí náš lidský stav. Jeho spravedlnost je nám nablízku, soucítí s naší bolestí, vstupuje do naší temnoty, aby přinesla světlo.
I my, Ježíšovi učedníci, jsme povoláni k tomu, abychom takto uplatňovali spravedlnost ve vztazích s druhými, v církvi, ve společnosti: Dělejme to, co dělal Ježíš: sdílejme je: nesme si navzájem břemena, místo abychom se pomlouvali a ničili se, dívejme se na sebe se soucitem, pomáhejme si navzájem. Ptejme se: Jsem člověk, který rozděluje, nebo člověk, který se dělí?

Modleme se k Panně Marii, která porodila Ježíše a ponořila ho do naší křehkosti, abychom mohli znovu přijmout život.

Přeložila redakce RaVat, krátil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.