Myšlenka na den
Umím to vysvětlit na příkladu obdarovávání. Moc ráda dostávám dárky. Těším se na Vánoce i na narozeniny, protože vím, že něco dostanu. Každý dárek je pro mne potěšením, i úplné maličkosti si beru osobně a raduju se z nich. Myslím, že je snadné mi dávat dárky, protože se dokážu radovat ze všeho. Zároveň taky strašně ráda dárky rozdávám.
Ohromně mě baví přemýšlet o obdarovaném, představovat si, co by mu tak udělalo radost, pak to sehnat, koupit nebo vyrobit, krásně zabalit a předat. Pak se jen kochám radostí toho, kdo dárek dostal. Nejsem si úplně jistá, ale možná někdy mám větší radost z dárků, které rozdám, než z těch, které dostanu. Nevím, proč to tak je. Možná proto, že obvykle mám ráda ty, jimž dárky vybírám a jejich radost je pak i mou radostí, stejně jako jejich smutek a trápení bolí i mne.
Jiná otázka je přát štěstí, radost a úspěch někomu, koho ráda nemám. Ovšem ani to mi nepřijde tak obtížné, že bych to nezvládla, jen je to těžší.
Mít ráda lidi se mi jeví jako nejlepší obrana proti závisti a žárlivosti (která je taky formou závisti). Když někoho mám ráda, přeju mu všechno dobré, dokonce i to lepší, než mám já sama. Těším se z jeho úspěchů, raduju se z jeho radostí, blaží mě jeho štěstí. Představuju si, jak se na nás kouká Bůh. On se tedy určitě raduje z našeho štěstí, i když jsme takoví neřádi. Chtěla bych se mu v tomhle podobat. Mám dojem, že když se totiž dokážu radovat i z cizího štěstí, mám toho svého štěstí tak nějak víc. A to mě baví.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
