Myšlenka na den
Proč to pečete? Protože se to tak dělá? Protože maminka, babička, tchýně, tety, sousedky… to tak vždycky dělaly. Protože rodina to očekává. Protože moje kamarádky všechny pečou a předstihují se v tom. Protože chci uspokojit ten protivný malý hlásek uvnitř své hlavy, který říká, že to prostě musím udělat, jak bych vypadala, co by lidi řekli, to by přece nebyly žádné pořádné Vánoce, co bych nabídla návštěvám, kdybych neměla domácí cukroví, jasně by se prokázal ten nezvratný fakt, že jsem špatná hospodyně. Která z nás nikdy neschytala zásah aspoň jedním z této sbírky jedovatých šípů, ať se přihlásí.
Nemusíte. Pokud vás to nebaví, pokud vám to nejde. Pokud vaše cukroví beztak nikomu nechutná a koncem února je tajně vyhazujete do koše. Pokud toho v beztak nabitém předvánočním čase máte moc a stíhala byste péct cukroví po nocích. Stres se do cukroví propisuje a ono pak po něm chutná. Tedy ono pak nechutná. Nešiřte stres cukrovím.
Raději si v tom čase, který byste jinak urvala pro výrobu těch pidisladkostí, užijte něco hezkého. Jděte si zaplavat, na masáž, nebo na procházku. Šiřte raději dobrou náladu, která z vás bude do široka vyzařovat, když si dovolíte sama sobě projevit lásku a péči.
Cukroví můžete získat i jinak. Buď ho můžete jednoduše koupit, nebo ho vyhandlujte za rozumnou protislužbu. Vaše kamarádky třeba rády pečou cukroví, ale nerady dělají jiné věci. Za půl kila vanilkových rohlíčků vyhlášené kvality můžete zabalit všechny dárky kamarádce, která se při balení vždycky střihne do ruky, izolepou si k dárku přilepí vlasy a její balíčky vždycky vypadají jako by je balilo dítě ve věku tří let. Prostě na to nemá talent. Vy ano. Nebo můžete protislužbou umýt okna nebo vyleštit kliky. Dělejte, co vám jde a co vás baví. V tom je skrytá radost a o tu nám přece jde. Nepřejeme si snad radostné Vánoce?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
