Myšlenka na den
Tradice jsou dobré a následováníhodné jen tehdy, když vám dávají smysl. Když vám připomínají něco hodnotného. Například lásku. Pokud v tradici žádnou hodnotu pro sebe neobjevíte a žádný smysl vám nedává, pryč s tím. Vytvořte si novou, vlastní tradici, které budete rozumět, kterou budete milovat a s nadšením dodržovat.
Mohl by vás svazovat pocit, že tradice musí být něco strašně vznešeného, duchovního a obtížného. Nebojte se ničeho takového. Jednou jsem byla pozvána do rozhlasu k předvánočnímu rozhovoru a moderátorka se mne vyptávala na naše zvláštní vánoční rodinné tradice. Myslím, že ji to nezajímalo jen z profesních důvodů, ale že chtěla sama načerpat nějakou inspiraci pro život vlastní rodiny. Popisovala jsem jí, že máme ve zvyku na Štědrý večer před večeří, kdy už padl tichý soumrak, jít se projít do sousední vilové čtvrti. Teple se oblečeme a procházíme se po známých ulicích. Koukáme do osvětlených oken, kterými ven září barevná světýlka rozsvícených vánočních stromečků. Zahlédneme rodinu zasedající ke stolu nebo postavy pobíhající v reji posledních příprav. Někde je možné zaslechnout vzrušené pištění dětí nebo koledy. My se procházíme a modlíme se. Žehnáme všem příbuzným a přátelům, vyprošujeme pokoj svému městu a celé zemi. Vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi a povídáme si o všem hezkém, co jsme s nimi prožili. Není to víc než hodinka a před večeří taková malá procházka dobře padne. Vyprávěla jsem o naší štědrovečerní procházce a moderátorka zklamaně vydechla: „Jen procházka?“ Bylo na ní vidět, že se domnívá, že to je houby tradice. Nic vznešeného, nic extra duchovního, jen obyčejná procházka. Cítila jsem se provinile, že jsem ji tak zklamala a že nemáme žádnou pořádnou vlastní rodinnou tradici, která by se dobře vyjímala v rozhlasovém interview. No ale lepší jsme tehdy neměli. Později mne provinilost přešla, protože jsem si uvědomila, že jde o naši tradici, ne její. Nemohla rozumět kouzlu, jaké jsme prožívali my. Nechodila s námi od dob, kdy byly děti malé a počítaly rozsvícené vánoční stromečky a kdy jejich neumělé, upřímné, dětské modlitby stoupaly k nebi spolu s párou z jejich úst. Nemohla vědět, že si připomínáme tajné překvapení, kdy tatínek s mladší dcerou připravili na svých adventních procházkách ve stráni lesíku betlém se svíčkami a slavnostně nám ho v tomto štědrovečerním soumraku předvedli. Zpívali jsme u něj tehdy Narodil se Kristus Pán a byl to jeden z nejdojemnějších vánočních zážitků, jaké si vždycky připomínáme.
No tak vidíte, tradice mohou být úplně obyčejná věc jako třeba malá procházka před večeří, ale pro vás a vaši rodinu to může být ta nejkouzelnější a nejtajemnější připomínka něčeho vzácného, co vás spojuje a rozechvívá. Nikdy není pozdě vytvořit tradici úplně novou a jenom vaši.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
