Myšlenka na den

Na měsíci listopadu mám ráda jeho vůni. Listí už opadalo, nebo právě opadává, všechno v přírodě se ukládá k zimnímu spánku. Zářivé barvy podzimu se zklidňují do hnědé a zelené, stěhovaví ptáci odletěli do teplých krajin. Poslední kvetoucí chryzantémy se bojí přízemních mrazíků. Venku je klidněji a tišeji. Později se rozednívá, dříve se stmívá. Pokud ještě jsou slunné dny, snažím se vyhřívat jako kočka. Nasávám teplo do zásoby. Myslím, že toužím po zimním spánku.

Zpočátku to bylo podvědomé, ale nyní to dělám zcela vědomě. Zpomaluju a přepínám na zimní režim. Déle spím. Dopřávám si více klidných chvil s dekou a horkým čajem, výrazně stoupá moje spotřeba svíček. Potřebuju nějak promyslet a strávit, co všechno jsem v předchozích měsících viděla, slyšela a zažila. Rovnám myšlenky a vzpomínky a zkoumám, jak ke mně mluví. Modlím se za hloubku moudrosti. Chci rozumět, jestli pořád vím, kam moje cesta vede a jestli jdu správně. Od listopadu už nepřijímám pozvání k besedám nebo k přednáškám. Nikam nechci jezdit, je zima. Zas až na jaře někam vyrazím. Teď šetřím silami, protože už si z minulých let pamatuju, že v zimě je pro mne všechno trochu namáhavější než na jaře nebo v létě. V knihkupectví právě startuje prodejní sezóna a potřebuju právě tam napřít všechny svoje síly.

Jen zřídka se odhodlám jít na koncert nebo do divadla a naopak pravidelně chodím na teplé obědy. Zdá se mi, že se mi respektování jiného rytmu ročních období vyplatí. Chce se mi totiž právě dělat to, co je pro tyto temné, krátké a chladné dny příjemné. Nedělám si násilí, dovolím si být i trochu unavená a líná. Klidně strávím sobotní odpoledne v posteli. V létě by mě to ani nenapadlo. V listopadu si nic z toho nevyčítám.

Co si v listopadu vyčítáte vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.