Myšlenka na den
„Dobrý den. Jak se máte, paní?“ ozval se za mými zády povědomý hlas. Rychle jsem se narovnala, poněvadž jsem právě v předklonu rovnala květináče s rozkvetlými chryzantémami před vchodem do svého obchodu, abych se podívala, kdo mě to zdraví. A ano, nespletla jsem se, skutečně to byl majitel obchodu sousedícího s mým knihkupectvím na stejné ulici o kousek vedle. „Mám se dobře,“ odpověděla jsem, „podívejte se, jak je krásně.“ A ukázala jsem rukou přes silnici, kde se do zlaté barvy převlékaly košaté stromy.
„No jo, to vy ale říkáte vždycky,“ namítl soused. „Když jsem se vás ptal v létě, jak bylo tak strašné horko, říkala jste, že to máte ráda.“ „No jo, to je pravda,“ vzpomněla jsem si. „A když jsem se ptal, jak se máte v zimě, tak jste taky jásala, že se vám to líbí.“ Musela jsem přiznat, že se mi líbí i zima. „Já jsem si našel váš web, abych se na vás podíval, a trochu jsem si tam četl. Vám se skutečně líbí všechno,“ pokračoval a jakýmsi údivem v hlase. V rozpacích jsem nevěděla, co honem říct. Evidentně potřeboval vysvětlit, proč takhle uvažuju. „Víte, já jsem se kdysi rozhodla, že budu na všem hledat něco dobrého. Když si jednou tak nastavíte myšlení a naučíte se tak dívat kolem sebe, už vám to vůbec nepřijde. Je to vlastně ohromně pohodlné,“ vyprávěla jsem. A pak jsem dodala: „Já totiž nesnáším stěžování.“ „Aspoň něco nesnášíte!“ zvolal můj soused a rozesmál se. Musela jsem se smát taky.
Správně si vybrat co nesnáším, to je vlastně ta nejdůležitější volba.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
