Čaj do páté

Pokračování občasníku Rytmy dějin se tentokrát zaměří na rok 1964 a pokusí se ilustrovat odtržení kulturních a politických sfér společnosti. Zatímco Bob Dylan zpívá, že časy se mění, Beatles jsou naprosto všude a mládeži se začíná zajídat tradiční chod věcí, pracují politické reprezentace velmocí usilovně na tom, aby neztrácely ze své nabyté vážnosti. Ne zcela přirozená výměna Johna Kennedyho a Nikity Chruščova za Lyndona Johnsona a Leonida Brežněva dosud znepokojuje jen malé množství lidí. Většina s nimi buď sympatizuje, nebo je oslněna novou dobou. Vše se modernizuje, i hudba, jak ta novější, tak ta starší, bere se a nahrává znovu a autentičtěji. Jen 6 ze 13 písní z britské singlové hitparády, které vám Roman Kabelka v pořadu představí, je zcela původních. Tentokrát bylo nutné do výsledků statistik zasáhnout tak, aby nezazněli ti nejmilovanější interpreti dvakrát či třikrát. Jistě není náhoda, že jsou to právě ti, kteří vytvořili vlastní, neokoukaný repertoár.

Čaj do páté (Hrajte, kapely!) – hodinka hudby (nejen) pro pamětníky a pamětnice odpoledních čajů. Nepravidelně se v ní budou střídat rubriky Hodinka s dechovkou, Vlak v 16.01 pro příznivce country, trampské hudby a bluegrassu, Swing, to mě baví pro posluchače a tanečníky swingové hudby a konečně Křižovatky pro mezní a hraniční hudební žánry.