Myšlenka na den

Několikrát v životě jsem to zažila. Je to vzácné a já věřím, že takhle nějak vypadá nebe. Sedíte v sedadle divadelního hlediště nebo koncertní síně, mačkáte se v davu lidí na stadioně a před vašima očima se odehrává něco unikátního. Koncert nebo představení s poselstvím, které přesahuje nejen vás, ale všechny ty tisíce lidí, kteří je sledují spolu s vámi. A všichni to cítíte velmi podobně. Atmosféra je nabitá emocemi, všechna srdce bijí v jednom rytmu, všichni jsou jak přimraženi aani nedýchají ve chvílích dramatického ticha. Celé auditorium reaguje jako jeden organismus, prožíváte okamžiky opravdového bratrství a sesterství lidstva. Takové události bych nazvala modlitbou.

Jeden z těch životních zážitků bylo provedení Bernsteinovy Mše jako velkého multimediálního představení s Vojtou Dykem jako celebrantem. V jednom momentu se tato hlavní postava modlí otčenáš, tedy modlitbu Páně. Je to místo, kdy umlknou všechny sbory i ostatní sólisté, žádný nástroj nehraje, nikdo netančí, nic se nepromítá. Postava celebranta – kněze český text vlastně zoufale odvzlyká, protože je zasazen v takovém místě oratoria, kdy už hřích propukl plnou silou, stvoření je zkaženo a spása není jistá. Poprvé jsem byla svědkem tohoto momentu ve velkém divadle. Vedle mne seděla stará dáma. Během této části jsem maně mrkla na svou sousedku a viděla jsem, že se modlí spolu s ním a pláče. Nebyla zdaleka jediná. Nikdy na toto představení a na tento moment nezapomenu. Patří k nejmocnějším zážitkům, které činí můj život bohatým.

Takových modlitebních chvil člověk v životě asi moc neokusí, ale pokud ano, je to kus nebe.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.